Poslední chvíle

Nad jezerem se snášel soumrak,červánky se odrážely v jeho hladině a stromy,které od dávna patřily k jezeru,cítily přítomnost chlapce,který se měl stát mužem a možná i mágem. Ten chlapec cítil přítomnost tři kouzelnic: Aurory, dívky zapadajícího slunce, Blangnólie, paní sladkých vod a Bereniku Nůviel, dívku stromů, keřů a některých(i vodních) rostlin. Dnes, byla mimořádná chvíle, vnímal vše mnohem hlouběji, stromy,vodu.červánky a cítil se součástí tohoto místa. " Ach, jak miluji tohle místo.Vrátím se sem ještě vůbec někdy?Ale ano",přesvědčoval sám sebe,"až budu,jestli někdy budu, mágem můžu se tu uchýlit a žít", přemítal.Mohl bych taky někomu ukázat krásu přírody a naučit ho starým legendám, ovšem první ze mne někdo musí být, co bych jinak dělal? Matka by se propadla hanbou a já, já bych zřejmě nepřežil a byl vyloučen,přitom mám takové nadání(ovšem jak pro koho)".Slunce už zapadlo, jakoby Saulen neměla pochopení. Ovšem červánky ještě zůstaly, voda se pohupovala, jakoby očekávala něco zvláštního a listí stromů vzrušeně šustilo.Vše kolem něj něco očekávalo. Namočil ruku do jezera "je příjemně chladná, kdybych tak mohl být vodou",najednou ze sebe strhl košili, vyvlékl se z kalhot a rozeběhl se, cítil jak mu kolem tváře víří vítr, chodidly cítil kameny v jezeře a nohama rozrážel vodu.Nechtěla ho pustit, vzpírala se mu a přitom ho příjemně chladila a laskala.Ponořil se po krk do, voda ho objímala a zavřela se nad ním.Odrazil se ode dna a začal plavat.Voda ho nadnášela, objímala a dotýkala se každičkého místa na jeho těle.Červánky zmizely, všude byl krásný stín a příjemné ticho,plaval pod hladinou.Dalo by se říci, že se "miloval" s vodou. Vylezl na břeh , pocítil mírný chlad a neodolatelnou touhu dotknout se stromu.Přišel blíž "jak je ten strom magický a smyslný", řekl si,prsty vnímal záhyby vrásčité kůry,mohutnost kmene a smyslnost větví.Listy ho laskaly a on cítil, jako před chvílí ve vodě,nádhernou slast.Celým tělem se dotýkal stromu, byl v jeho náručí a cítil jeho kořeny pod zemí i nejvyšší lístek.Jakoby na něj přešla jeho síla a moudrost.Najednou měl pocit, že je součástí světa a,že když porozumí přírodě a tvorům v ní(i člověku), porozumí světu.Najednou v sobě cítil obrovskou sílu,myslel si ,že přišel na "moc" mágů a věděl,že ráno musí odejít směrem k Zelenému moři a dál, dál až tam kde se shromažďují, oni, mágové všech odstínů,na ostrov Tří stromů,jak se mu říká.