|
Zlatem a mědí země se obléká,
ospale hledí matička odvěká,
v šperky se oblékla - parádnice
a listy žloutnou potichu padajíce.
Na sklonku října příroda k spánku
chystá se ulehnout za zpěvu vánku.
Deštěm se omývá, rosou se mydlí,
pověz mi matičko, kdepak to bydlíš?
Všude, kam pohlédneš, můžeš mě najít,
leckde se s krásou svou nemusím tajit.
Ač moje krása za léta omšela,
snad ty mě člověče nezničíš docela.
|