|
Na dlažbě kapky
a hukot tramvají,
postavy z látky
schoulené spěchají.
V pasáži shluky
před dveřmi dolů
jak vojenské pluky
postávaj spolu.
Černota s motýly
v eleganci
snad víly po chvíli
vyzve k tanci.
Synchronně dupají
obejmutí,
v davech se zmítají
bez hlesnutí.
Po nožkách přetenkých
noty skáčou,
jak oči panenky
nezapláčou.
Rytmus si ovládá
melodie,
někdo to nezvládá,
poletuje.
Poslední notičky
odešly spát,
zujeme střevíčky,
zas příště - snad
|