Démon

Démon
Z temných kamenných zdí žaláře táhne chlad a vlhkost. Hrobové ticho podzemí je narušováno prskáním plamenů z jediné louče, vydávající jen chabé světlo v temnotách. Sedím na kamenné podlaze místy pokryté hnijící a krví nasáklou slámou. Mé vězení je jedna velká půlkruhová místnost, oddělená od ostatního prostoru rezavými mřížemi zapuštěnými do podlahy a stropu. Vzpomínám na doby, kdy jsem si ještě užíval svobody. Noční drancování vesnic, znásilňování žen, mučení a vraždy. Celá zem se třásla strachem, lidé se báli vlastního stínu a spánek byl pro ně utrpením. Nazývali mne různě, nejčastěji Démonem…možná měli pravdu.
***
Pak mne jedné noci lapili jako zvíře. Cvičení muži ve zbroji se sítěmi a háky na dlouhých násadách. Mnoho se jich už nedočkalo rána. Po noci plné běsnění a krve jsem skončil v nejhlubším žaláři v zemi. Zde…
Hodili mne do společné kobky s ostatními vězni, byla to ta nejhorší spodina jakou si lze představit. Vrazi, zloději, násilníci…
Během další noci jsem je všechny pozabíjel. Někteří kvičeli jako vepři, když je mé silné paže trhaly na kusy. Temná krev pokryla celou podlahu jako velké jezero, vnitřnosti a střeva jsem rozvěsil po mřížích a stěnách.
***
Ráno přišla početná skupina vojáků aby mne odvedla na veřejnou popravu. Když však vstoupili do temnoty vězení, jejich zraky padly na mé noční dílo a obestřel je zápach smrti a rozkládajících se těl. Po tom co na krvavou podlahu dávivě vyzvraceli obsahy svých útrob a někteří upadli do bezvědomí, se nikdo k mé cele neodvážil ani pohlédnout. Odtáhli jako spráskaní psi…
Po nějaké době za mnou věznitelé poslali kněze s křížem. Bledý obličej, třesoucí se hlas a nejistý krok prozrazovaly jeho strach. Ukázalo se, že byl vyslán aby ze mne vymítil Ďábla.Pche! Skrze mříže jsem mu plival do tváře a vysmíval se mu celou dobu co prováděl nějaký rituál. Nakonec se zklamaně odpotácel pryč.
***
Při druhém pokusu o veřejné upálení se mi málem podařilo utéct. Když ozbrojenci otevřeli ocelová vrata mé kobky, rozpoutal jsem taková jatka o jakých se jim nesnilo ani v té nejhorší noční můře. Jejich zbraně mi nemohly ublížit, zato moje zuby a drápům podobné nehty drásaly okolní těla jako nic. Démonický řev otřásal vězením a stříkance horké krve tvořily na zdech podivné kresby. Praštění drcených kostí a lámaných zbraní se rozléhalo jinak tichým prostorem jako hromobití. Svoboda byla na dosah, ale přivolaným posilám se podařilo zatlačit mne zpět do cely a uzamknout v ní.
***
Pak jsem zůstal v temnotě dlouho sám, nikdo se sem dolů neodvážil. Nevadilo mi to, samota a tma mi pomáhaly se lépe koncentrovat na zvyšování mé vnitřní síly. Čas plynul a já se připravoval na vylomení mříží.
***
Dnes se ve tmě před mou celou objevil podivný muž. Neviděl jsem ho přicházet, zvláštní. Zapálil pochodeň na stojanu u vchodu a postavil se doprostřed místnosti. Měl na sobě dlouhý černý hábit s širokými rukávy, kolem pasu převázaný černou stuhou. Široká kapuce zakrývala tvář. Celý oděv byl prost jakéhokoliv vzoru nebo ozdoby. Za celou dobu nevydal ani zvuk, jen tam tak stál a pozoroval mne. Cítil jsem jeho pohled téměř fyzicky a v mém nitru sálala změť pocitů, nejvíce zuřivost a …strach. Hrozivý řev nenávisti se rozlehl vězením a dral se jako uragán dál z mého nitra. Narazil jsem prudce do mříží až se ze stropu snesla sprška prachu a kousků kamenné klenby. Nevěděl jsem o cizinci zhola nic, přesto ve mně budil strach. Musím ho zničit! Stál v bezpečné vzdálenosti, nemohl jsem na něj přes mříže dosáhnout, dokonce ho nezasáhl ani můj plivanec. Po chvíli se otočil a odešel.
***
Síla, kterou jsem tak pracně shromažďoval je pryč. Nemohu se koncentrovat. Ležím na lepkavé podlaze žaláře jako nemohoucí batole. Z druhé strany mříží mě pozoruje podivný cizinec. Cítím jeho pohled na svém těle, pálí jako žhavý cejch. Je to už jeho pátá návštěva. Nikdy nevydal ani hlásek, vždy se jen postavil před mou celu a pak mě pozoroval z temnoty své kapuce. Nenávidím ho, bojím se, trpím. Neznámá síla spaluje mé nitro a vysává ze mne energii. Cítím jak se její vlny rozlévají po celém těle a boří všechny hráze…
Gunhead