Labuť

Labuť Krajina leží pod sněhem a obloha je snivá a na zamrzlém jezeře svou píseň labuť zpívá. O tom, jak nechtíc odletět, tak milujíc svou zemi, v jezeře nyní umrzá a z toho teskno je mi. Večer se za noc zaměnil a labuť zpívá píseň o tom, jak svět je nádherný -jde z toho na mě tíseň. Zpívá, jak krásně žila si a že líp bude žít, tam, v té zemi krásnější, kam musí odejít. Teď přestala - as zmrzla již -a já teď budu zpívat, dál ležet v chladných závějích, už nemohu se hýbat. U zamrzlého jezera tak trochu zkřehle zpívám, pod sněhem zvolna usínám a do nebe se dívám.