Nějak bylo, nějak bude

Došli jsme ke zbytkům karavany. Po zemi se povalovala těla v kevlarových oblecích, sem tam jsme objevili mrtvého Drápa. „Sakra, to byly určitě Mechanici. Číhej na ty věci,“ zahvízdal Sweet a začal se hrabat v troskách. „Zkontroloval sis radiaci?“ Zeptal jsem se. „Jasně, jinak bych na to nešáh,“ uchechtl se. „Páni, mrkej na to. Samý energozbraně.“ „Mě se stejně nejvíc líbí moje Géčko,“ zašeptal jsem a pohladil pochromovanou pažbu své pušky. Sweet přikývnul. „Souhlas Gaussova puška je dobrá, ale tyhle světelný hračky maj taky něco do sebe.“ Napravo jsem spatřil oblaka prachu. Zkontroloval jsem to dalekohledem. „Pohni, musíme zmizet, jede sem patrola. Mechanici si svoje hračky hlídají. Vem si co chceš, ale rychle!“ Zaúpěl. „Víš za kolik se to dá prodat v Nuclear City? Vezmu alespoň pár těžkejch zbraní, plazma pušek a článků.“ Ukázal jsem na jednu ze zbraní. „Tohle vem taky a spustu nábojů k tomu. Bude se nám to hodit. Dá se namontovat na Hummera.“ „Plazmovej kulomet! Já věděl, že máš vkus.“ Vzali jsme co se dalo, nastartovali Hummera a vypadli jsme. „Stejně je škoda, že nás ti slídilové objevili tak rychle. Ty věci se daly střelit nejmíň za deset tisíc babek. To co se nám válí v kufru, prodáme asi za dva táci,“ počítal Sweet ušlý zisk. Mrknul jsem se dalekohledem dozadu. „Myslím, že pod zemí ti prachy k ničemu nebudou. Šlápni na to jsou za námi!“ Vytřeštil oči. „Cože! Proč sakra, těch pár krámů je zas tak moc mrzet nemuselo!“ Zvýšili jsme rychlost. „Kolik máme paliva?“ „Ještě na 200 kilometrů tímhle tempem, ale v dosahu není nic obydlenýho. Máme holt smůlu,“ vzdychl Sweet. „Asi dvacet kilometrů na jih jsou zbytky města. Jsou dost zachovalé, tam si na ně počkáme.“ „Počkáme? Tak moment, s těmahle se nechci prát. Viděl jsem, jak srovnávali se zemí nájezdnický tábory a to byly zatraceně opevněný místa.“ „Máš snad lepší nápad?“ Sweet jen mačkal volant. „Tak zahni na jih.“ „Zatracenej život,“ zaklel. „Dohánějí nás,“ poznamenal jsem po dalším zkontrolování dalekohledem. „Vidím to tvý město. Srovnaj to tu se zemí i s náma, pak tu bude fakt pěkně čisto a uklizeno,“ ušklíbl se Sweet. „Nekecej a zajeď támhle,“ ukázal jsem na umělý kopec trosek. „Fajn místo pro tví Géčko, ale kam dáme Humma?“ otázal se Sweet. „Zaparkuj ho někde stranou, je to tu dost velké, nebudou všechno prohledávat, tolik jich zas není.“ Dojeli jsme k vyvýšenině sutin. „Nebudem komunikovat vysílačkou, zachytili by nás, použij nějákej jejich krám, teď se budou hodit. A využívej těch trosek.“ „Nashle na onom světě,“ usmál se kysele a odjel uklidit Hummera. Vybalil jsem Gaussovu pušku a zkontroloval zásobník. Měl jsem dvacet dum-dum nábojnic, upravených pro Géčko. Další dva zásobníky jsem měl po kapsách a jako záložní zbraň starou bouchačku Desert Eagle. Na dálku to šlo. Vylezl jsem po kovových nosnících až nahoru a schoval se mezi šrot. Výhled jsem měl slušný, pronásledovatelé byly ještě asi deset kilometrů daleko. Za chvíli to začne. Hummera jsem nikde neviděl, snad je ukrytej dobře. Zkontroloval jsem si dalekohledem, kdo to za námi vlastně všechno jede. Byly to tři Hummery a transportér. Ulevilo se mi, že nevzali tank. Takhle proti nám stálo plus minus pětadvacet Mechaniků. Zkontroloval jsem si dalekohled na pušce a titanovou hlavní zamířil dolů na poušť. Objevily se Hummery. Brzy budou na dostřel. Ještě kousek blíž.