|
Kousek ledu taje
a tak i má obava zraje.
Zoufalství a panika
s hrůzou v očích do mě vniká.
Nalevo, tam u katedry
papíry zkázy leží,
skrze srdce mými bedry
noční můra běží.
A ptám se sebe, co bude dál,
když to skončí špatně?!
A tak jsem se víc a více bál
vidíc svoji budoucnost matně!
Už je to tu, již to zvoní
v uších mých zvonec duše.
Blíž a blíž mé srdce hrůzou tluče,
a slzy zoufalství stále větší roní.
Je tu pravda, konečné rozhodnutí!
V ruce má meč, výpad a bodnutí…
|