A zemřela duše má

A zemřela duše má Koho mám do pekla vzít Kdo půjde se mnou? Kdo odpoví? Bůh nezmoh’ nic Satan mi sílu nedá Mohli ‘Ote zachránit člověka Stvořili jste ale zrůdu Stvořili jste mě Pomsta bude tak sladká Až bude trpká Jako láska beznadějná Proč? Ptám se proč? Kdo to ví? Kdo odpoví? Neznám nic než dřinu Než lži bez konce Než nekonečné čekání Než utrpení Peklo ptám se tě: EXISTUJEŠ? Ne protože jsi na zemi Týráš nás obětí nevinny K nám nepatříš Má láska je jako hora Je jako platany Jako nebe čistá Proč mi ji neoplácíš? Neodpovídej mi Sama ze své vůle Odpovíš mi Až otázku položím Jsem poslední Poslední koho spatříš Spatřuješ jen zlo Jsem proklet Prokletím mým jsi ty Ty, jediná čistá Ty, jenž stojíš Za pádem mým Neviním tě z toho To není tvoje vina Je jen moje Moje prokletí Přísahu jsem nedodržel V mých silách bylo víc Víc, co jsem noh‘ Učinit pro Tebe Nevyznáván se z hříchů Neb hříchy nejsou Je jen ztrápená duše Je jen pocit viny Ne, má duše nezemřela Zamřela jen vůle žít dál Proč taky, když život se mi Rozpadá pod mukami Odpovědi na mé otázky Otázky položené mým osudem Jsou tyto verše Verše jež psal osud sám Proč? Protože si za to mohu Jen já si za to mohu Jen já a má slabá vůle Odložil jsem plášť Plášť čistoty Plášť kryjící Pravdu Odložil jsem nepravou tvář! Zde je Pravda: Milujeme Trpíme Umíráme Ale proč? Aby tyto verše Má věštba Přetrvala věky Zní to fanaticky Ale tak to není Je to jinak Úplně jinak Pravda je jen jedna A tou je Že každý má svou Že každý má na ni právo Nezpovídám se ti Jen hlásám Hledej osud Hledej lásku pravdu a to ostatní Hledej to někde jinde Jinde než’s to hledala Prohrál jsem své hledání Našel jsem vyšší pravdu Miloval jsem tě Věřil jsem v Tě Ale teď, když poslední chvíle Chvíle v které jsem věřil Teď když padly Co mi zbývá? Co? Jen hledání Snad se někdy setkáme Snad Za bránou Která otvírá cestu na Věčnost Tam tě čekám Cítím se omezován Vlastními pravidly Vlastními zásadami Které jsem si dal Ale to skončilo Skončilo to pádem mé lásky Mé víry Mé pravdy Už to nevrátíš Myslím jen na tebe Neznám jinou cestu Jak s tebou mluvit Tolik toužím mluvit s tebou Jen mluvit a mluvit Dál jen mluvit Není vyznání Není způsob Jak Ti říct pravdu Jsou jen tyto verše Jen těchto pár slov Znám jen depresi Když jsem bez tebe A bez tebe jsem stále Celý svůj čas Až na pád mrzkých chvil Nejsem básník Nejsem umělec Nejsem stvořitel Nejsem nikdo koho znáš Mě znáš Ale jinak Jako cvoka Jako beznadějný případ Jako chladného Krutého a nepřístupného Jako zločince Ale to není pravda To je jen krytí Snažil jsem se krýt Krýt před zraky světa Ale to nevyšlo Nevyšlo to proto Protože jsem neměl odvahu A tu jsem našel Hledal jsem dlouho předlouho Ale našel jsem A nyní ti říkám Miluji tě Je to jen skromné vyznání Jednoho básníka Básníka co ztratil rozum Který zrovna našel A který hledat nehodlá Věřil jsem, že jsem začal žít Ale má víra byla planá Až nyní jsem pochopil Že život bez tebe je prázdný Prázdnější než bez lásky Jen vedle tebe mohu zapomenout Jen ty náš tu moc Abych zapomněl Co je to utrpení Co je to strádání Ale asi ti za to nestojím Žij si svým životem A na mě zapomeň Ale jednou si vzpomeneš Ale bude pozdě To nevyhrožuji To jen napadá mě Ta horší varianta Kvůli tobě jsem ochoten Zřící se víry Zříci se všeho Ale tím tě stejně nezískám Tímto dopisem si tě stejně znepřátelím Ale to nechci Nejezdi za mnou Nehledej mne Ozvu se sám Sám jako vždy Šel bych za tebou do pekla Do nebe Ale ty za mnou nemusíš Mám tě pořád stejně rád A změnil jsem se Od doby kdy jsme se viděli naposled