Nahoře na pláních

Nahoře na pláních Nahoře na pláních vlci se prohání noc co noc Já za nimi hledím skrz silné mříže a oni noc co noc jsou blíže a blíže Vylomila bych tu mříž vlastníma rukama chci za nimi a nemohu Zápěstí krvavá stahují mne dolů do hloubi a tíže mého vlastního bolu Pusťte mě! po vlcích prahnu Ale vždyť vy mi jen zkrátíte řetězy a nikdo mi nevěří. Zoufale biju čelem o stěnu zoufale mlátím čelem o zem A při tom si kladu jen jednu otázku Kdo jsem? A kdo jste vy? Napadá mě vzápětí Že mne tu poutáte hnusnými řetězy? Když blouzním v horečkách okovy řičím a zesláblá stále tišeji křičím Pusťte mne za nimi! Jen o to vás prosím… Pusťte mne za nimi! Vždyť zemřít tu nesmím…