Ve stínu hor

Ve stínu hor Natheiovi proběhl před očima celý život.Uvědomil si poslední chvíle ve svém životě…………….. Na zablácenou ulici před hostincem U Čepele dopadaly velké dešťové kapky a tvořily velké kaluže.V jedné z nich byl vidět odraz,odraz muže jenž nenávistně hleděl do oken hostince.V hostinci svítilo jediné okno a muž byl připraven k pomstě. V pokoji už dohořívala svíčka, ale Nathei se stále věnoval Leiře vašnivými polibky.Byla to opravdu krásná žena,ale Nathei nevěřil, že jejich vztah má nějakou budoucnost.Byla to jen dívka na jednu noc a on nevěděl, co touto malou romancí způsobil. Tělo Leiry se chvělo, byla nervózní, zamilovala se do Natheie na první pohled. Znala však tyto muže a věděla, že až se probudí, bude její postel prázdná a tichá. Dopadá to tak vždycky. Jen s Haargem to bylo jiné. Ach bože, proč jsem ho podvedla. Natheie už nikdy neuvidím a mohla jsem mít šťastný život. Pomyslela si Leira. Když se Nathei chystal zhasnout svíčku, rozlétly se dveře a v nich stál muž z ulice, který v ruce třímal krátký meč. ,,Ty couro!“ křičel muž hlasem, který v Natheiovi prohluboval pocit strachu. ,,Tak ty mě budeš podvádět s…..tímhle! Já tě miloval, já ti věřeil !“ V tom se muž rozmáchl mečem a sekl těsně vedle Natheie. ,,Haargu ne!“ vykřikla Leira .Z jejího hlasu byl znát zároveň strach a zároveň hněv. Nathei nepřemýšlel, rozmáchl se a ve chvíli nepozornosti jeho obouručný meč,k terý se ve světle svíčky zlověstně leskl, projel Haargovou hrudí .Haarg zachroptěl a sesul se na podlahu, kde se okamžitě rozlila krev. Až v tu chvíli si Nathei uvědomil co udělal, v království Garsders se smrt oplácí smrtí. Na zemi vedle mrtvoly ležela Leira a stále opakoval: ,,Ach bože, cos to provedl, ty….“ Haargovo tělo bylo celé uslzené od Leiry. Nathei náhle zaslechl kroky z chodby a zachvátil ho strach. Zhasil svíčku, z okna vyskočil na střechu, která nebyla vysoko a seskočil na ulici. Z okna pokoje bylo slyšet jen uplakané:,,Utekl oknem.“Když se zvedal ze země, z okna už skákala tlupa mužů ozbrojených vidlemi a holemi .,,Támhle je! Chyťte ho! Ať neuteče, vrah jeden!“ křičeli muži jeden přes druhého. Nathei utíkal co mu nohy stačily, ale muži mu byly v patách a tak zahnul za roh, kde ve spěchu skočil do kanalizace. Jakmile do ní skočil, ocitl se přímo ve splaškách, které páchly až se mu zamotala hlava. Dav přeběhl přes kanál. Muži zjistili, že Natheie ztratili a tak se vrátili nazpět. Páchnoucí Nathei vylezl z kanálu a rozhodl se, že se vydá do hor nad nimiž se právě vyhouplo slunce.Sníh zvýrazňoval jejich čistou a neposkvrněnou krásu. Musel jednat rychle, neboť věděl, že si muži zaplatí stopaře a pak bude ztracen. Rozběhl se uličkou směrem k horám, na okraj malého městečka. V poledne už stál Nathei na úpatí hor. Nadechl se čerstvého vzduchu a hnán představou popravy, vydal se vzhůru. Zpočátku šla cesta lehce, ale později se hora svažovala a objevovaly se balvany. Po několika hodinách lezení se Nathei ocitl mezi klečemi a padl tváří k zemMěl hrozný sen, viděl sám sebe s křížem přivázaným na zádech a s tlupou vlků pod nohama, rozhodl se ve snu,že raději skočí ze skály.Padal a stále jen padal,už myslel že se už nikdy neprobudí. Když se probudil byl již den ten tam. ,,Ne,proboha ne, jak…..né oni mě objeví! Musíš jít rychle!“ mluvil si Nathei sám pro sebe. Vydal se vzhůru, ale díky spánku nabyl síly a tak se mu šlo dobře. V úseku, kterým právě procházel, se nacházely kleče a kamínky, které Natheiovi prokluzovaly pod nohama. Myslel si , že už je na pokraji svých sil, když se. před ním najednou zjevila jeskyně. Připadala mu jako zázrak svržený z nebe,jako diamant vtištěný do sněhu,byla to spása,naděje. Nathei byl ale psychicky na dně. Klekl si na kolena a začal se nahlas smát, jako šílenec, jeho smích se nesl vzduchem a zněl jako slova smrti,smrti která si vyhlíží svou oběť. V jeho hlavě se odehrávalo něco, co si obyčejný člověk dokáže těžko představit. Vstal a rozběhl se k jeskyni. V půli cesty se náhle zarazil a otočil. Dole na svahu slyšel řev a spatřil pochodně. ,,Jak je to možné? To jsem spal tak dlouho? Ne,mě nedostanou!“ Věděl, že již nemá šanci. Rozhodl se, co udělá. Rozběhl se k nedalekému útesu, sedl si a čekali. Když muži Natheie spatřili rozběhli se k útesu. Náhle uslyšeli, jak šíleně se směje, zarazili se. Nathei si vzpoměl na otcova slova:,,Když budeš v nouzi, raději si vem život sám. Nehraj si na hrdinu ,když víš, že nepřežiješ. Vzpomeň si na krále Thunea, nepřátelé ho zahnali na pokraj útesu a tak vědom si toho, že je mrtev, skočil.“ Nathei viděl jak se na něj smrt sápe chamtivýma rukama a věděl, že už víckrát nespatří světlo světa.Vzpoměl si na svůj sen a věděl co má dělat, usmál se , odrazil se a zmizel za útesem.Muži se na sebe udiveně podívali a běželi na místo kde Nathei seskočil. Natheiovi proběhl před očima celý život. Uvědomil si své poslední chvíle v životě. Připadalo mu jako věčnost než přišlo vysvobození. Jeho poslední myšlenky patřily svobodě. Ano,jsem svobodný. Pomyslel si.