|
Lhostejnost
Záchvěv letmého úsměvu
po tváři princezny,
když zálibně shlíží z okna dolů
pozorujíc odraz slunce
na lesklých brněních zástupu nápadníků
Již dávno nelituje krve,
jež pro ni prolévají po tisících v souboji s drakem
tak marném a pošetilém
a přece urputném či nelítostném.
Pro koho včera, dnes i zítra,
pro koho umíráte?
Proč v prachu chcípáte,
zalykajíc se chuchvalci špíny,
zadupáni a pokořeni,
ztratili jste snad svou hrdost,
že se zápalem nabíháte si na vlastní kopí?
Vždyť lhostejni jí jste.
Ta nezúčastněnost a znuděnost v jejích očích
jste jen stádo pro povyražení.
Tahle jatka?
Fakt jí to nedojímá.
A přece, perly ve výstřihu
snad připomenou slzy holčičky,
když kdysi dávno ztratila svou milovanou panenku
najde ji, než dětství uplave i s vodou v řece?
Bohužel, nevinnost je utopena
už někde na dně mořském.
Teď zábavou je pohled na skonávající dav!
Špatně
si vyložili úsměv.
|