Pokračování

Byl krásný, slunečný den, šla po tržišti, v náručí svírala koš na zeleninu, prodírala se skupinkami lidí, s některými se zdravila, jiným věnovala úsměv, přestože dávno ztratila své výsady, její otec byl mrtvý a ona pracovala pro své vzdálené příbuzné jako služebná, pro mnohé byla dál Johanou z Walldhornu, dcerou místního zemana. Vykračovala si vesele a vzpřímeně, nakukovala do jednotlivých stánků, prohlížela si nabízené zboží, vdechovala svěží vzduch a smála se do slunečních paprsků, když tu se čas najednou zastavil. Nemohla se nadechnout, do tváří jí vstupovala červeň, a ona cítila jak jí srdce zběsile bije jako na poplach. Nemohla se hnout z místa, všechny síly jakoby ji opustily, stála na cestičce mezi stánky, kolem ní chodili lidé a ona se jen upřeně dívala před sebe. Pár kroků naproti ní stál on, stejně zaskočený, stejně překvapený. Tak tam oba jen stáli a dívali se na sebe. Nečekala, že ho tu potká. Letmo si vzpomněla, jak ho před dvěma dny potkala poprvé. Přijel do města teprve nedávno a byl si na radnici přihlásit pobyt. Z vozu se mu vysypalo pár věcí, pomáhala mu je sebrat, pak ji Ellena chytila za ruku, táhla ji pryč a křičela na ni, proč že mu pomáhá a jestli ví, že je to nový kat. Stačila se jenom otočit, viděla jak se za nimi smutně dívá, a tak se na něj usmála a on se usmál na ni, a kývl jako poděkování. Pokračování zase příště, a jen na vysvětlení, nejde o souvisle navazující text, ale spíš o jakési jednotlivé obrazy. Občas, když sním, stane se mi, že někam hupsnu a líbí se mi tam. Zdraví Veles.