Modlitba

Otveřte bohové bránu zapomění,
ať mohu vstoupit do věčnosti,
vždyt bez lásky je život utrpení,
bez paní mé a její blízkosti.

Otevřte bohové bránu k nežití,
ať skončí mého srdce bol,
než býti bez ní, to chci nebýti,
to raději konec všeho kol.

Otevřte bohové bránu bezednou,
ať duše má odejde potají,
já ji miluji láskou bezelstnou,
však ona ke mne nezná ji.

Otevřte bohové bránu smrti vstříc,
a já rád v její skončím náručí,
ta bolest v srdci nedá si říct,
ať už mne dále nemučí.

Otevřte bohové bránu milosti,
snad najdu tam svůj klid,
rád jsem vždy v její blízkosti,
srdce však s ní jen chce žít.

Otevřte bohové bránu k prokletí,
neb sebe sám já proklínám,
jsem lásky své otrok v zajetí,
jen paní své se klanívám.

Otevřte bohové tu bránu časovou,
ať smrtka hlavu mi seká,
v srdci mám ránu nachovou,
pro lásku krev z ní stéká.

Otevřte bohové bránu nebeskou,
chci už jít na tu tůru,
život je jen fraškou nehezkou,
tak vemte si mne vzhůru.

Otevřte bohové bránu plamenou,
ať skončí lásky trápení,
paní má neslyší píseň mou,
tak ať se v popel proměním.

Otevřte bohové bránu smíření,
čekat chci zde na svou lásku,
tady se přeci čas už nemění,
a smrt nám strhne masku.

Otevře bohové bránu laskavou
až duše naše jednou se potkají
bude pak snad slyšet píseň mou
a vědět jak moc ji miluji.

Otevřte bohové bránu pokání,
až kulka hlavou projde,
už mi v tom dnes pranic nebrání,
jsem jako zvíře co pojde.

Orian - další články