Duše

Je jeden velký dřevěný srub uprostřed vesnice, v tom srubu se dá zapálit několik ohňů, zapalují se pro zvláštní příležitost. V tom srubu mívá hlavní slovo šaman, tančí v kruhu kolem ohňů, zpívá zaříkávání, vyhání zlé duchy a dobré prosí o pomoc. Všíchni co kolem sedí mu naslouchají, tiše se zavřenýma očima se přidávají k jeho volání. Jsem duch, často sem chodívám, narodila jsem se tady. Leží tu mrtvá pod vlčí kůží, šamanův zpěv mě vrací zpátky, vnímám záblesky světla z ohně, pak jeho tvář, dýchám, ale už ne jako člověk, ta vlčí kůže je moje, kouzlo staré stovky let, proměnila jsem se ve zvíře a vyběhla za srubu, kolem mě jiskří sníh a já nasávám nové a přece známé vůně. Otočila jsem se, dívám se zpátky, šamane tvá služba na chvíli skončila, trochu se proběhnem než se budu muset vrátit. Chlapec si sundal obřadní masku, odložil chřestidla, a vyběhl za vlkem do noci. Slyším své vlastní vytí a je mi zas dobře. Vyju jak vlk na bledý měsíc, s gustem a chutí, s touhou po svobodě, s láskou k toulání, proměnila jsem se ve vlka a čekám na indiána co mě provází.