Povídání s růží

Nemyl se můj člověče, z mého těla už krev neteče, má velká krása je má smrt. Člověče víš co mě napadá? Že si mě utrhl zamlada. Byla jsem poupětem a neměla o slavících ponětí, byla jsem poupětem a tys mě urval, protože jsi věděl, že se stanu růží. Proč jsem nezavadla! Jsem mrtvá a ty mě máš za krásnou. Není to ironie? A hele vyměň mi vodu, už mi nechutná. Hééj! Moje voda! Nó, už smrdí. Taky jsem už zeschla a opadala, tralala, tralala, je ze mě pěkná ruina. Tahle krása už ti nevoní. Teď mě čeká pytel na odpadky! Dobrý den, jsem tvá nová růže.