|
Telefon. Ten přístroj na stole
mlčí a nevnímá nervózní tlukot
mého smutného srdce.
Nevolá. Jen prázdné ticho v pokoji
mě svírá do náruče prázdnoty
a vhání poslední slzy do vyplakaných
očí.
Odešel. Nevrátí se zpět a moje
štěstí se rozplynulo jak mraky
na letním nebi.
Čekám. Snad půjde kolem telefonu,
který mlčí, zvedne sluchátko a
v mém přístroji se ozve:
„Já tě stále miluji“. Snad …
|