|
Odejdeš pryč a spolu s vrátky
zavře se pro tě cesta zpátky,
odejdeš pryč, ach osude,
co bylo víckrát nebude.
Odejdeš jednou z těchto vrat,
kdo ví, kam cesta zavede tě,
budeš smět jenom vzpomínat,
jaké to bylo v zimě, v létě,
když chodila jsi ještě s námi
pod jasným sluncem, pod hvězdami,
na to, že byli jsme tvůj svět,
tak řekni znovu naposled.
Až tady v zemi remízků
a prašných polních cest
slunovrat bude nablízku
a chrpy začnou kvést,
bude mi jistě smutno chvíli,
protože jsme se rozloučili,
a obraz této letní noci,
budu už navždy nosit v srdci.
|