|
Nádherné slunce pálí,
to léto zemi prohřívá.
Já ovšem ztracená jsem
v dáli a v duši mojí
mráz jen přebývá.
Proč v zimě, když mráz
hladil moje tělo
jsem horkem tála ve tvé náruči.
Tak nádherně mi lásko bylo
a mráz mne marně štípal do uší.
Tvá sladká slova co jsi šeptal lehce
teď jiná žena poslouchá
a ani se mi věřit nechce,
že uvěří ti stejně jako já.
Jsi jako oheň, který v mrazech hřeje,
jsi jako zima ledová
a netušíš co se mnou se teď děje
co moje srdce prázdné prožívá.
Vrať se mi lásko zpátky domů,
pohlaď zas moji smutnou tvář
a řekni chci být jenom s tebou
tak rozsviť tu svou krásnou zář.
|