Nekran

„Vstávej už jsi se naležel dost spáči“ozval se hlas nade mnou
-ale vždyť já jsem zemřel-ozvala se neodbytná myšlenka v mé hlavě-tak jak můžu vstávat.
„otevři oči a koukni na mne“ ozval se hlas znova „nejsi první koho budím“
Pomalu jsem otevřel oči ,stál tam ten nejšerednější člověk (no v té chvíli jsem nevěděl jestli je to co vidím vůbec člověk) co jsem kdy viděl.Obrovská kulatá hlava podobná gorile ale bez srsti,žluté oči a malé uši,široké ramena a svalnaté ruce zakončeni obrovskýma pěstmi zpočátku jsem myslel že to někdo mluví za zády toho podivného tvora
Ale když jsem viděl že znovu otevřel svá obrovská ústa a já uslyšel „ vítám tě v Nekarnu“ pochopil jsem že tento tvor mluví doopravdy.
„já jsem mrtvý tak proč mně budíš“
„posílá mně pro tebe pán Chordo a je čas abys vstal a koukl se po Nekranu kde od teď budeš znova žít a bojovat protože jsi se zrodil jako bojovník ale víc se dozvíš až od pana Chorda.
Rozhlídl jsem se kolem sebe a žasl -já neležel v hrobě ale na kamením lože na nějaké hoře ,na obloze svítil měsíc a okolní svět se ztrácel v šeru viděl jsem další hory pod mraky šedé barvy kroužily nějací ptáci ale nepoznal jsem o jaký druh jde.
„to je peklo“ zeptal jsem se
„někdy si myslím že jo ale to je omyl tohle je Nekran svět kam se dostane každý po smrti a je jedno jestli jsi člověk nebo jsi odjinud hahaaa“
No asi jsem ho rozveselil jen jsem nechápal čím i když vypadal odpudivě něco v jeho chování mně říkalo že je to dobrý člověk a přítel jen je potřeba si jeho přátelství získat.Až teď jsem si uvědomil že i přes to že je tak veliký se mu koukám do očí i když jsem nikdy nebyl obr.
„Počkej potřebuji zrcadlo chci vidět jak vypadám“
„Zrcadlo,nač ty prostě vypadáš jako válečník jen bych ti zkrátil nohy abys mněl lepší rovnováhu v boji hahah“zase smích vypadalo že se dobře baví.
Zvedl jsem před tvář ruce a jen se zhrozil to nejsou moje ruce mněl jsem na nich nějaké výrostky z rohoviny modré barvy které vypadaly jako chrániče a celkem byly nějak velké.pohled mi sklouzl na tělo ta rohovina byla všude vytvářela na mém těle nějaké brnění.Celkem byla modrá jen místy procházela v zlatou a černou.
„Zvedni svoje zbraně ať na nás pán Chorda nečeká věčnost on ti poví všechno“
„Počkej jak se jmenuješ a kde je ten pán Chorda“
„Já jsem válečník pana Chordu a jmenuji se Morgin a k pánu Chordovi se do stanem tak dnes večer a už toho nechej ať koně nezemřou hlady“
Mněl jsem další a další otázky ale Morgin už na svých krátkých nohách odcházel po stezce která vedla dolu do údolí.Co říkal o zbraních?Otočil jsem se k svému lůžku a uviděl své zbraně poprvé leželi vedle lože štít,meč,dýka a sekyra všechny mněly stále modro zlato černou barvu a byly obrovské.při pohledu na ně mně zamrazilo ta musí být váha a z povzdychem jsem je začal zvedat.Jen jsem se jich dotkl a hned jsem věděl kam patří a jak je používat,taky mně zarazilo že skoro nic neváží nebo že bych mněl takovou sílu?No nato se musím zeptat Chorda taky napadlo mně protože jsem takové zbraně nikdy v životě nemněl v ruce.Meč jsem zasunul do pouzdra na zádech ,dýku za opasek ,štít jsem převěsil přes rameno a sekyru do ruky. Morgin zatím mněl už docela slušní náskok a tak jsem vykročil za ním vstříc novému životu.