Róza a policie

Stojí si to tak policajt u jedné silnice první třídy poblíž Nymburka a měří. Kolem projíždějí různá auta, a jakmile si něčeho všimnou, tak brzdí a nejen kvůli tomu, že policie „dobrovolně“ otiskla svůj rozpis kontrol na Internetu. Policajt měří a nic nenaměří, jen tam celý den unaveně sedí v autě a těší se domů, na ženu, děti, ženu, postel, ženu, postel ... ehm. Najednou však zahlédne auto Škoda 120, jak si to sype po silnici očividně ne zrovna přiměřenou rychlostí. Auto projede a policista se dívá na radar ... 150km/h. Policajt se usmívá a volá kolegovi o pár kiláků dál ... nebude nuda. Róza prosvištěla kolem policajta s červenou plácačkou a ani se neohlédla, teprve po 20ti kilometrech si všimla, že má za sebou policajty a ti ji stíhají. „Ale božíčku, my si chceme hrát na honěnou?“ A tak dalších 50km policie ČR ve svých kvalitních autech (Česká republika) stíhala neznámou osobu, až k jedné zapadlé benzínce, tam Róza vystoupila z auta a v poklidu začala tankovat. „Proč jste nezastavila na znamení?“, zeptal se Rózi policista a netuše, že mluví se „zvláštní“ osobou. „Jo, Znamení? S Brucem Willisem?“ Policajt v šoku oněměl. Ten druhý to však považoval za pokus o odvedení řeči od daného tématu, a tak pravil:„Hele, osobo, nehrajte si tu s námi! Honíme Vás po republice už skoro 100km, tak toho už nechte!“ „A že to byla pěkná honěná co?“, pravila bodře prababička Róza. I druhý policajt ztratil slova. Když Róza spatřila jejich zaražené obličej, tak se usmála a ve snaze je rozveselit pravila:„ Ale no tak hoši, mě docházel benzin a tak jsem musela zastavit, já vím, že si chcete ještě hrát na honěnou, ale já celkem pospíchám, takže pokud dovolíte.“, řekla a šla zpátky do auta aniž by zaplatila. Ten první se osmělil a zeptal se: „A platit bude kdo?“ „Co“, opáčila Róza. „No benzín!“ „Jo tááák, málem bych zapomněla.“, na ta slova vytáhla ze své kabelky 10 Kč a podala je ohromenému policajtovi, jež se nezmohl ani na odpor. „Gentlemani to jistě rádi slečně přinesou, že?“ Policajti se koukli na počítadlo a zjistili, že Róza jim dala za jeden litr benzínu jednu korunu. „Ale paní, vy musíte zaplatit 220Kč, ta desítka jsou litry!“ „No ale to je přece okej, kus za kus, no né?“ Pak sedla do své Škodovky „Děsnej Bourák“ , tak ji kdy si pojmenovala, a vyrazila pryč. Policajti jen užasle stáli u benzínky a nakonec zaplatili benzín za Rózu sami, když potom tento příběh vyprávěli o pár dní později svému šéfovi, tak ten se jen usmál a prohodil: „Tady máte ty peníze, s paní Rozalindou des Trottles jsem mluvil před chvílí. Říkala, že se nemohla s Vámi již zdržovat, protože jela na utkání v kopané. Peníze mi poslala poštou. Náčelník vytáhl obálku s nápisem TOP SEKRECE a podal jim ji. Ti ji otevřeli a znovu (pro změnu) oněměli, z obálky totiž vytáhli 220 korun československých, a ještě k tomu z první republiky.