|
Jak vánek pluje ptáče životem
a starosti jdou kolem,
schované v kleci za plotem
a žádná starost s bolem.
Pak vrátka otvírají,
vykoukne za plot, za zeď vysokou
a oči do široka rozevírá,
žasne nad krásou všelikou.
A jako ptáče ze své klece
vylétám i já do světa.
A pod nohama křupe písek
a slunce plné života.
Tak ptáče zpívá, štěstí hltá
náruč je sladké mámení.
Však láska není jenom štěstí,
teď ví, že je i trápení.
Při letu křídla zlámali mu,
vytrhli pryč ho z objetí.
Teď smutné zas se vrací domů
do klece v prázdném zajetí.
|