Vzpomínky na Amarghast IV.

Vzpomínky na Amarghast IV

KAPITOLA I: Amarghast

Druhý den ráno Sabrina a ostatní konečně dorazili do Amarghastu. Ve městě pak zamířili k magické univerzitě, kde chtěla Sabrina promluvit, před shromážděním mágů. Dostat se však k univerzitě, jež ležela téměř v centru města, nebylo vůbec jednoduché. Procházeli širokými bulváry, plnými nejrůznějších obchodníků a občanů města, procházeli i křivolakými uličkami, kde byl zpravidla nával lidí ještě větší, protože tu bylo méně prostoru. Když se před nimi konečně objevila univerzita, všichni byli již znaveni.
Univerzita byla tvořena několika velikými budovami, postavenými z žuly, obrovskou ústřední stavbou, připomínající nedobytnou pevnost s mnoha vysokými věžemi a také, samozřejmě internátem s nádhernou kaplí, která sloužila věřícím studentům k motlitbám. K univerzitě patřilo též několik hektarů pozemků, užívaných jako hřiště, cvičiště a v neposlední řadě též, sloužící jako park a zahrada. Tato univerzita měla také rozsáhlé sklepení, které bylo využíváno jako skladiště nejrůznějšího materiálu (často velmi nebezpečného), vězení pro rozličné stvůry a také zde byly umístěny laboratoře pro nebezpečné pokusy. Vůbec laboratoře byly z bezpečnostních důvodů i několik desítek metrů pod zemí.
Netrvalo ani minutu a naši přátelé stanuli před vstupní bránou, kolem níž postávali skupinky studentů, nějaký ten profesor a také stráže. Sabrina, Adrianne a Tina sesedli z koňů a vešli branou dovnitř, aby ohlásily svůj příchod a požádali o ubytování. Waraël a Sven zůstali před branou a prohlíželi si univerzitu. No a Ariath, jak už je u něj zvykem, začal v plánu města hledat nejbližší hřbitov.
Tři čarodějky, za doprovodu děkana univerzity, se za chvíli vrátili s tím, že mají dovoleno se zde usadit na libovolně dlouhou dobu a jídlo budou mít dokonce zadarmo na náklady univerzity. Děkan se jmenoval Henry Raven a představoval typického mága se všemi ctnostmi i neduhy. „Vítám Vás přátelé, jsem opravdu rád, že mohu na pozemku Velké Univerzity Magie, přivítat tak vzácné hosty.“ Jakmile domluvil, vzala si slovo Sabrina a řekla: „No ještě, aby ne!“ Načež se děkan rozesmál a odvětil: „Nepozoruji, že by se tvůj humor za posledních pět set let nějak měnil, je načase s tím něco udělat.“ Sabrina jen pokývla hlavou a pobídla ostatní, aby ji následovali do pokojů, které jim vedení univerzity vyhradilo.
Pokoje byli dvoulůžkové takže se museli dohodnout, kdo s kým bude spát. Nakonec to dopadlo takto: Sven a Waraël, Adrianne a Tina, Sabrina a Ariath. Zbytek dopoledne strávili vybalováním věcí a v poledne bel celo-univerzitní oběd. Mágové měli ve zvyku jíst opravdu hodně, a tak se oběd sestával z několika chodů: předkrmu, polévce, hlavnímu jídlu, salátu a desertu. K tomu se nalévalo víno, různé alkoholické nápoje a pro abstinenty též limonády a džusy. Dnes se podávalo: topinka s oblohou, hovězí polévka s nudlemi, velrybí řízky (asi 600g masa), okurkový salát a čokoládový dort. Pokud měl i po tomto jídle někdo hlad, mohl si přidat, nebo si nabrat z mís plných ovoce, zákusků, mořských plodů a mnoha dalších. Víno bylo vynikající a bylo dost, takže se všichni najedli a napili dosytnosti. A protože mágové milovali spánek, následovala dvouhodinová pausa na odpočinek. Waraël i Sven byli po takovém jídle skutečně znaveni, a tak se šli vyspat. Čarodějky se sešly v jednom pokoji a dali si několik partiček mariáše a Ariath se vydal na hřbitov načerpat magickou sílu a odpočinout si.

KAPITOLA II: Plány církve

Kardinál Rexus Spiritus stál na balkóně svého paláce v Amarghastu a přemýšlel. Věděl od svých špehů, že Sabrina přivedla do města temného elfa, který je potomkem dávných králů z Wardasküalu. Z přemýšlení jej vyrušilo páže: „Vaše Magnificence! Chtěl by s vámi hovořit jistý šlechtic.“ „Ať vstoupí.“ Páže otevřelo dveře do kardinálovi komnaty a dovnitř vešel muž v šedém plášti s kápí. Kardinál pokynul pážeti, aby odešlo a oslovil toho muže: „Jste tu předpokládám inkognito, Vaše Svatosti.“ Muž shodil plášť, usmál se a řekl: „Nechť boží požehnání naplní tento dům, můj kardinále.“ Kardinál poklekl papeži k nohám a zeptal se: „Mám něco zařídit?“ „Tak předně, ať donesou něco k snědku a trocha pití by také neškodila.“ Papež se uchýlil na balkón a pozoroval město. Kardinál mezitím poslal páže pro nejlepší jídlo a pití a vrátil se k papeži.
„Kardinále,“ začal papež, „vím o tom co plánuje Sabrina a nelíbí se mi to! Sabrina se paktuje, i když tajně s Lordem Michaelem Dralnem – největším nepřítelem dobra a řádu. Tato čarodějka si myslí, že může psát dějiny, proti vůli Svaté církve, která je ochranitelkou všeho dobrého a vznešeného. Toho elfa je třeba zlikvidovat!“ Kardinál se zachmuřil ještě více a řekl: „Vaše Svatosti, Sabrina s tím bude určitě počítat a podnikne kroky k tomu, aby tomu předešla.“ „Ty kroky už podnikla, ubytovala s v magické univerzitě, na kterou se nevztahuje církevní moc. Myslí si, že do univerzity se naši paladinové nedostanou, ale to se mýlí.“ „ale jak ji chcete zabránit, aby elfa neubránila?“ „Moji paladinové dorazí večer a jsou vybaveni antimagickou zbrojí a zbraněmi, které jsou pro Sabrinu smrtelně nebezpečné. My totiž dnešní noc můžeme zabít dvě otravné mouchy jednou ranou! A vy tuto operaci osobně povedete, do univerzity proniknete tajnou chodbou, která ústí ve vašem sklepení. A později probereme i to, proč jste mi zatajoval existenci oné chodby.“
Papež se u kardinála příliš nezdržoval, asi za hodinu opustil jeho palác a ponechal ho svým vlastním úvahám. Papežův plán se Rexovi vůbec nelíbil. Kardinál až příliš dobře věděl, že tato akce vyvolá negativní odezvy u ostatních vládců Eskánie. Pokud Sabrina podlehne tomuto útoku, tak už nezbude nikdo, kdo by si tak hezky hrál s dějinami. „Elfa zabijeme budiž, ale Sabrina musí přežít a doufám, že nebude trvat dlouho než tento stupidní papež zdechne.“ „Také doufám ozvalo se mu za zády.“ Kardinál se velice pomalu otočil a spatřil Lorda Michaela Dralna.
„Jak jste se sem dostal?“ ,vydechl udiveně kardinál. „Já jsem se sem přemístil víš?“ „To není možné, vždyť mám magický štít, kterým nemůže proniknout žádné kouzlo, ani teleportace!“ Lord Dralno se krutě usmál a řekl: „Snad sis nemyslel ty ubohý červe, že magii Lorda Dralna zastaví nějaký štíteček? Přišel jsem se tě ostatně na něco zeptat, jestli ti to teda nevadí.“ „Mám snad na vybranou?“ „Ne. Chci vědět, jestli hodlá církev zabít Waraëla.“ Pod náporem Dralnova pohledu neuměl kardinál lhát. „Ano, dnes večer pronikne moje jednotka podzemní chodbou do magické univerzity s úkolem zabít toho elfa.“ „Výborně, potěšil jsi mne a nyní zapomeň.“ Poslední slovo už bylo nebylo obyčejným zvoláním, nýbrž jakýmsi příkazem, jež pronikl kardinálovi do hlavy mučil jej tak dlouho, až zapomněl na to, že by zde snad někdy byl Lord Michael Dralno.

KAPITOLA III: Noční přepad

Děkan prováděl své hosty po univerzitě celý den až z toho byli všichni utahaní. Nakonec je děkan odvedl do jídelny na večeři, kde se opět podávalo několik chodů. Když dovedli, tak je však děkan opět vodil po sklepeních univerzity a ukazoval jim architektonické skvosty podzemních prostor. „Tuto barokní kapli postavil a vymaloval náš dosud žijící umělec Leonardo da Amargast, který je nejproslulejším umělcem Eskánie. Zde vydíte nádherný oltář...“, to už nedořekl, protože všude najednou byli po zuby ozbrojení paladinové vedení kardinálem Rexem Spiritem.
Církevní vojáci je obklíčili s tasenými meči, bylo jich třicet a nevypadaly na to, že by se to dalo usmlouvat. Děkan, Sabrina a Adrianne vytáhli své magické hole, Waraël meč, Sven dvě dýky, Ariath se svým věčným úsměvem vytasil Darakiël neboli Grathgrogh a Tina vytáhla dvě lahvičky s černou tekutinou, třaskavinou. Kardinál promluvil: „Sabrino, ty víš co chci, takže ti nabízím, že zabiji jenom Waraëla a Vás nechám jít. Nás je třicet a Vás jen sedm a to nepočítám fakt, že kouzli si nepomůžete.“ Sabrina se podívala na svou hůl a pronesla: „Ne kardinále, když to nepůjde jinak, zmlátím Vás holí a to pořádně.“ Odpovědí jí byl kardinálův smích a úšklebek několika paladinů. „To určitě, hahaha.“, zvolal kardinál. Sabrina se ledově uchechtla a stiskla jakýsi spínač na své holi. Z holeš náhle vyjeli respekt budící čepele. Kardinál pokynul svým vojákům do útoku.
Paladinové se vrhli na obránce a okamžitě se projevila jejich převaha ve vedení boje. Sven bojovat neuměl, a tak schytal hned ránu mečem a upadl do bezvědomí, a to měl ještě štěstí. Adrianne si od sebe udržovala s děkanem odstup pomocí zběsilého mávání holemi po útočnících. Waraël bojovat sice uměl prvotřídně, ale taky se na něj valilo nejvíc nepřátel. Tina kolem se házela lahvičky s výbušninami, jak pominutá, a když jí došli, tak vytáhla svou dýku a bojovala o každý centimetr. Snad jen Ariath a Sabrina byli schopní útočníky zahnat. Paladinům bylo kolem dvaceti, všechno to byli mladíci, kteří snad ještě nedávno chodili do církevních škol. Bojovat se učili intenzivně deset let právě v těchto školách, jejích další výhodou byl fakt, že měli vysoce kvalitní zbroj.
Kardinál vše s uspokojením pozoroval a pomalu se přesunul k omráčenému Svenovi a zvednul jej ze země. Vytáhl dýku, přiložil mu ji ke krční tepně a zvolal: „Sabrino vzdej se, nebo jej podříznu jak podsvinče!“ Sabrina pokynula ostatním, aby přestali bojovat a krom Waraëla, kterému šlo o život ji všichni poslechli. Waraël ustoupil do rohu místnosti připraven bojovat třeba celý týden. Kardinál nařídil svým vojákům, aby ostatní odzbrojili a zamířil i se Svenem k obklíčenému Waraëlovi. „Elfe! Vzdej se a já ti slibuji, že tě ta smrt nebude ani trochu bolet. Já si to nevymyslel, takže mě zkus pochopit. Konám jen své rozkazy.Waraël však nejevil ochotu ku kapitulaci, takže kardinál mrsknul se Svenem na zem. Uchopil vlastní magickou hůl a omráčil Waraëla mohutným bleskem. Waraël se zhroutil na zem, kardinál k němu s dýkou v ruce přikročil. Zvedl jej a přiložil mu dýku mezi lopatky. Bodl.
Ve stejnou chvíli se Ariath na pokyn Sabriny vymrštil do vzduchu, vytrhl jednomu z vojáků svůj Grathgrog a vrhl se ke kardinálovi. Všechno se seběhlo strašně rychle. V jednu chvíli kardinál se snažil vrazit elfovi dýku do srdce a v druhém okamžiku u něj stál Ariath a ťal po něm mečem. Jakmile se čepel Grathgrogu dotkla kardinálova těla, kardinál se proměnil v hromádku prachu. Potom Ariath se Ariath přitočil k nejbližšímu paladinovi a napadl jej, takový brutální útok kostry onen mladík nečekal a také jej proto rychle prohrál. Sesul se těžce raněn k zemi. Z druhé strany do místnosti vrazil Lord Dralno se skupinkou koster v černých brněních a vrhly se na paladiny, ti se rozprchli a snažili se utéci pryč. Za chvíli bylo po všem. V místnosti zůstali jen Dralnovi kostlivci, naši přátelé, Lord Dralno a několik zraněných paladinů. Dralno přistoupil k prvnímu z nich, strhl mu přilbu a vrazil svůj nenávistný pohled do jeho hrůzou rozšířených očí. Mladík, kterému bylo sotva dvacet byl těžce raněn – meč mu skrz brnění pronikl do břicha – ani nedýchal při pohledu na rozzuřeného Lorda Dralna. Ten se dotkl jeho zbroje, ta se rozpadla a její kusy spadly na zem. Pak mu rozhrnul košili a na nahou hruď vložil svou ledovou ruku. Mladíkem projela bolest, která je vnitřně spalovala. Jeho duše náhle pocítila ledový chlad smrti a ocitla se v pekelné výhni Nekromantova doteku.
Sabrina vykřikla: „To by snad stačilo!“ Dralno stáhl svou ruku, ale jen o nepatrný kousíček, aby si paladin uvědomoval jeho přítomnost, přítomnost doteku smrti. „Co chceš?“, okřikl ji Lord Dralno. „Ty paladiny nezabijeme! Budou vydáni do rukou nejvyšší rady mágů, protože narušili nedotknutelnost jejich pozemků!“ „Oh jistě, spravedlivá Sabrina.“, řekl znechuceně Dralno a pomalu se přesunul od mladíka k raněnému Waraëlovi. Čepel kardinálovi dýky sice nepronikla do srdce, ale když spadl na zem, čepel se zkroutila a pronikla do pravé plíce. Elf teď ležel na zemi a vykašlával krev. Dralno k němu přikročil, jedním mocným škubnutím mu vytrhl dýku z těla a pokynul Tině, aby jej uzdravila pomocí léčivých kouzel. Dralno pak mluvil jen se suchou věcností, bez přítomnosti oné hněvivé nenávisti ke všemi živému, jako předtím: „Nuže dobrá, Ariath se ke mně připojí, také Waraël půjde nyní se mnou. Kardinálova duše patří mě. Ranění paladinové budou vydáni mágům a vy ostatní si Sabrino dělejte co chcete.“ Sabrina jen odvětila: „Dobrá, souhlasím.“ Možná se to jenom zdálo, ale ve všech se náhle usadil pocit, že Sabrina je svázána s Dralnem víc, než by býval kdo tušil.