Natas 3.

"Pamatuješ,co jsem ti říkala na začátku?" probudil mne hlas,který mne zabil.Ale předtím byl mužský a teď...
"Ty jsi...žena!?"
"Ach...máš postřeh,holka.Víš,kde jsi?"
"Ne!"
"Jsi v podsvětí.Jsi duch,stejně jako já!"
"Ne,já nejsem stejná,jako ty!" co si to dovoluje,říkat mi,že jsem stejná jako ona?!Nejsem a nikdy nebudu,to se radši zabiju........vždyť já už ale mrtvá jsem,sakra.
"Nejsi,že nejsi? HeHeHe,ty...božínku!" posmívala se.
"Co? Nerozumím Ti?!"
"Musíme si něco vyřídit."
"Co,chceš mě mučit? Nebo zabiješ i mou duši?"
"Ne,zabuji někoho jinýho." přemístili jsme se nejdřív k mému tělu,pak k tělu nějaký holky a pak...Bože,to je Dan,ona ho zabije!
"Tak,tady ho máme!"
"Co s ním chceš dělat?"
"To,co s ostatníma."
"Né!Nezabíjej ho,prosím!!?"
"Podívej se,jak je smutnej,tohle jen tak nenechám."
"Né,prosím Tě!" natáhla ruku a...
pak jsme se přemístili ke mě domů.
"Ježiš,tohle je odporný,jak to můžou dělat zrovna teď,když se dověděli,že jejich dcera zemřela? No to je Děs! Asi tě neměli rádi zlato,zak to s nima skoncujem,ne?"
Byla jsem v šoku,nemohla jsem nic říct,sesunula jsem se k zemi a s hlavou v klíně,abych nic neviděla jsem brečela.Když jsem zvedla hlavu,byli jsme zase u těla tý holky.
"Tak hele. Taky jsem milovala,takže vim co cítíš,ale... Poslouchej mě sakra!!!Do tohohle těla si vlezeš,odteď jsi to Ty!" ukázala na tělo vedle mě."Dan na tebe čeká tam,kde jste se měli sejít a rodiče si ,myslí,že jsi na tý schůzce s nim.Až půjdeš ulicí,nediv se,že se lidi nehejbaj,musela jsem zastavit čas,vždyť víš.Čas se razeběhne,až dorazíš k Danovi."
"Cože?"
"Nemáš čas,vlez do toho těla a padej!"
"On mě ale nepozná a co....." už byla pryč.Vlezla jsem do todo těla a běžela za Danem.Připadala jsem si jako živá socha.Kličkovala jsem mezi zkamenělýma lidma a zastavila se až u Dana.
"Ahoj zlato.Jsem rád,že jsi přišla."