Ona ví.

Obloha klidná, vítr vane, a jí z oka, slza kane. Jako rosa, na list padne, její slza, nevychladne. Z oka stéká, jemně padá, a ona ví, jak by ráda, kdyby slza neupadla. Jemně stéká a pak padá, a ona ví, jak by ráda, milavala. Ctila. Snila a žila.