Jenže já jdu skopce

Mně sněhobílá zdá se
ušmudlaná ovečka
jež u cesty se pase,
když zrovna jde se skopečka.

Svážná cesta kroky láká,
proč utíkám od zviřátka?

Kdybych se zadýchal
do prudkého kopce,
nikam bych nespěchal
pryč od milé ovce.

Kdybych kolem řeky
po rovině se vypravil,
tam jistě se zvířaty
rád bych se zastavil.

Jenže já jdu skopce!

Tak jsem zmeškal schůzku
s milou společnicí…
a až cestou do vršku
se pozítří poplazím,
v každých pěti krocích
znaveně zastavím a dlouho odpočívám,
na nikoho nenarazím,
sám sebe pozdravím,
sám pro sebe povídám,
vypadám jak blázen,
co já vím…

Proč by tulák druhy získal,
když se šlape hezky,
sotva nemůže - bývá opuštěný?
Ovečky?
Ženy?

(volně rýmovaný verš, 23.6.2003)