"Tak moc..."

Postrádám i ozvěnu smíchu Tvého,
každý z těch plachých pohledů Tvých,
ta děsivá prázdnota po těle Tvém i duši,
ta hrozí mne celou zahubit.

Já prchavé vteřiny jak dny celé vidím,
a dny tíživým rokům podobny jsou,
jednou pro vždy vzal mi Tě osud,
a kroky Tvé se již s mými nesejdou.

Postrádám Tě tak, že peklo vzývám,
ač v srdci mém by se nebe mělo zrcadlit,
topím se v moři slz a beznaděje,
kdy souzeno je mi, na břehy jeho narazit?

Já nechám celý svět krutě trpět,
pro nenaplněnou lásku mou,
nemohu zapomenout na ty chvíle,
kdy byla jsem Tvou královnou.

Postrádám tě… tak moc