Tulácká

Viděl jsem tuláka,
když do dáli šel.
Modravá oblaka
nad hlavou měl.

Volný jak pták,
jak vítr ve větvích,
měl kytaru, vak
a svůj upřímný smích.

Zanechal mi v srdci
tu touhu po dálkách.
Já opustil jsem práci
a odhodil svůj strach

Teď já jsem tulák
a do dáli jdu
mám poloprázdný vak
však dobrou náladu