|
Prý chodí po světě od domu k domku,
všude ho vítají s pozdravem vřelým.
Panáček maličký se zvukem zvonků
rozdává smích s výrazem smělým.
Prý dokáže ovlivnit každičký krok,
krůpěje smutku v radost prý promění,
někde se zdrží na celý rok,
jinde ho deset let – marně však čekají.
Prý žije hravě životem bohéma,
nemívá zábrany ani za mák.
V domku, kde žije on, sluníčko prodlévá,
jinde se zdržuje slzavý mrak.
Proč chodí stále tou cestou stejnou?
V tolika domovech marně ho čekají,
snad krutostí osudu to bude zřejmou,
koho si nevybral, tím už se netají.
Panáček radosti má jméno Štěstí.
Do vínku dáno mu bylo se smát.
Za zády Smůla mu zkázu věští,
též chodí po lidech, marno se bát.
|