|
Pod maskou složitou nosím si svou tvář,
tvář steskem zalitou a pošetilý snář.
Každičký sen má svou krásu a svůj šarm,
dalším dnem otřesou myšlenky, paměť, klam.
Je to snad špatné – snít a mít svou pohádku,
s kterou jde snadněj žít a nejít pozpátku?
Vracet se k prožitkům, co dávno minuly,
to nechce žádný um a sílu odvahy.
Chci nechat minulost a žít to, co je teď,
ponechat na milost své duši citů změť.
Pak možná procitnu a najdu nový svět,
objevím krásu dnů, budu žít, co je teď.
|