|
Na klavíru v koutě je ve váze růže.
Je uschlá a smutná – kdo za to může?
To čas, ten na ní se podepsal.
Kdopak se odhodlal růži mi darovat?
Někdo do doufal, že by mě moh‘ mít rád.
Naděje – potvůrka, dokáže zázraky,
vykreslí touhy, sny, snad i …. mindráky?
Ty jsou jen důsledkem každého pokusu,
který se nepoved, nezapad do vkusu.
V mysli se hromadí a nedají spát,
pak se to jednou povede snad.
Hledání skončí, až dech se zatají,
zas bude důvod uvěřit naději.
Jen čas, ten jde si klidně dál.
|