|
Černé klapky klavíru
maj teskné ladění.
Jenom pár not z papíru
však všecko pozmění
A hravost dají melodii.
Zmizí smutek s nostalgií
a rytmus spolu s dynamikou
v divoké skladbě zas ožijí.
Chci převzít vládu nad rytmikou.
Černé slzy na tváři
mají smutný ráz.
Jednou se tvář rozzáří
a smutek zmizel zas,
však slzy zůstaly.
Rodí se potají ze smutku, z radosti,
stejně jsou proměnné.
Ve tváři s vlídností
Jak v skladbě v lehkostí
do G-moll laděné.
|