|
Prší na kabáty lidí,
co do práce se ráno ženou.
Za mrakem se slunce stydí,
tak se skrývá pod peřinou.
Na okno kapky ťukají,
snad dovnitř chtějí jít.
Já někde v koutě potají
chci volnost deště mít.
Tiše vlhce padat z nebe
z mraků závějí,
spousty kapek kolem sebe
dolů spěchají.
Vítr fouknul do větvoví,
kapky z listů sklouzly,
starý strom ti nenapoví,
čím se kapky kouzlí.
Svůdná lehkost deště skýtá
krásu tajemnou.
S tou však člověk nepočítá,
skrývá hlavu svou.
|