Docela hnusná povídka

Skoro vždycky když se pohádám s bráchou vznikne nějaká povídka, se mi zdá, že už jich je nějak moc. Asi ho zabiju. Ale to je jedno...to sem vůbec nepatří.


Stáli na bahnitým plácku pod tratí a vítr jim házel do ksichtů spršky studenýho deště.
„Tak už to skoč!“ řekl Petr a bradou ukázal na zašpičatělou hranu skoku, vybagrovaného v půlce kopce.
„Má bobky.“ ušklíbl se Sláma, otočil plynem a zelená kawasaki zaječela protivným stopětadvacítkovým zvukem. „Polib si………“ utrhl se vztekle a dupl na startpáku, kolo hráblo a v gejzíru bahna vyrazil do svahu, držel až do půlky kopce, pak zaklapl a zabrzdil. Díra pod ním vypadala hnusně a hrana naproti děsně daleko. Přehoupl se přes okraj a projel nebezpečné místo jen tak bez plynu, za ním zaječela Slámova dváca, slyšel řvát motor a otočil hlavu, kawa proletěla ve výšce nad ním, Sláma dopadl těsně za hranu a bahno se rozstříklo, ohodilo mu brejle a slyšel Slámu jak řve.
„Jo, kurva, jo!“
Zatnul zuby a vracel se na kopec. Odrazil se z vantu, držel plyn a rozjel se, ale něco mu otočilo zápěstím a motorka zpomalila. Do prdele snad nebude mít strach z jednoho podělanýho skoku. Přidal na hraně, ale už bylo pozdě, kolo podklouzlo, na poslední chvíli přidal plyn a jakž takž se srovnal. Dopadl do největší díry, chytil pant na druhou stranu a málem přeletěl přes řídítka, udejchaně zastavil a dělal že si utírá brejle. Do hajzlu. Sláma a Petr se na sebe podívali. Co říkali si mohl domyslet. Měl skoro chuť se sebrat a jet domů, dneska na to fakt nemá.
Za kopcem zaštěkal pes a za chvíli vyběhl po stráni, pěknej černej ovčák a za ním se couraly dvě holky , taky pěkný, dlouhý vlasy jim poletovaly ve větru. Zrzka připnula čokla na vodítko a vypadalo to, že se budou dívat.
Rozjel se nahoru a před nima zvedl hondu na zadní, otočil se po nich a zašklebil se, jak uskakovaly před stříkajícím bahnem. Projel zatáčku na plnej, po očku mrkl na ty holky, skok se blížil šílenou rychlostí, zrzka se zasmála a zamávala, odrazil se a skočil, letěl vzduchem a jáma se mihla pod ním, patnáct metrů je jako nic, dopadl kus za díru a honda sklouzla jako do peřiny. Super. Otočil se a vzal to znova. Ve vzduchu pustil řídítka a drzý gesto vyvolalo záchvat hihńání. Zastavil dole u kluků a slezl z motorky. Sláma se tvářil kysele.
„Serem na to, za chvíli bude tma.“
„Co takhle, dát si večer v Pekle pár kousků?“ nadhodil Petr.
„Že váháš….“ vystrkal motorku na vlek. „…. jsem nebyl řádně zlitej nejmíň měsíc.“

Peklo byla vyhlášená dýza, o sobotním večeru většinou narvaná k prasknutí.
„Piju limonádu.“ zakřenil se Sláma a hodil na stůl klíčky od fáčka. „Segra nechce řídit. Kráva jedna.“
V sále se vznášely oblaka kouře a mimo rudejch světel skoro tma. Na parketě už pomalu nebylo k hnutí, sebral půllitry a procpal se davem k výčepu.
„Dvě piva a limonádu.“
„A flašku ferneta!“ Slámův hlas zněl navztekaně, v ruce držel mobil a mával na výčepního.
„Co blbneš, před chvílí si řikal že nechlastáš?“
„Jo, jenže tohle mění situaci.“ Vrazil mu Nokii pod nos, zpráva na displeji měla jenom dvě slova. Test pozitivní.
„A co, co to má bejt?“
„Nechápeš? Je v tom. Já blbec! Proč jsem se na to nevysral?“ Sláma do sebe zvrhl panáka a rozkašlal se jak mu zaskočilo v krku. Nalil si znovu a kopl tam další.
„No co, tak prodáš kawu a koupíš kočár a plíny.“ Byla to sranda, ale Sláma k němu obrátil zoufalý oči.
„Jo, přesně takhle to skončí.“
Zábava usnula na bodu mrazu, Sláma civěl do půllitru a mumlal si pro sebe nesrozumitelné věty, Petr se rozhlížel po holkách, svíjejících se do rytmu nějakýho šílenýho hitu z Esa.
„S váma je fakt sranda.“ řekl otráveně, „jdu na hajzl.“ Ani se nazdálo že by to někdo zaregistroval.
Protlačil se chodbou a pokoušel se vyhnout známejm dívčím tvářím, na tancování ho nikdy neužilo.
„Ahoj motorkáři.“ Někdo mu poklepal na rameno a když se otočil, stála tam ta zrzka z odpoledne. Už bez čokla a v těsným triku s výstřihem.
„To si mě poznala?“ ušklíbl se. „Dyť mi nemohlo bejt vidět do ksichtu, přes to bláto.“
„Proč ne, postava a tak. Líbilo se mi jak jezdíš. Fakt, jseš dobrej.“
„Hm, dík, ty jsi zase suprová kočka.“ řekl a usmál se, docela jí to slušelo s namalovanou pusou a rozpuštěnýma vlasama. „Dáme si něco?“
„Nemůžu…“ukázala na věnec půllitrů, který držela v ruce. „Jsem tady s…..“ kývla do sálu. Skočil jí do řeči..
„To jsou teda blbci, když si tě pošlou pro pivo, pojď dáme si spolu panáka, zvu tě.“ Šklebila se po tequile s citrónem až se musel smát. Hudba začala hrát a v tom kraválu nebylo slyšet vlastního slova. Vzal ji kolem pasu.
„Pojď se projít.“
„Já nevim, musim s těma pivama.“
„Vyser se na ně, ať si pro to choděj sami, no tak, nenech se prosit.“ Vyhazovač jim obtiskl razítka na ruce a vypadli z hospody na vzduch. Začínalo pršet. Zamával klíčkama ve vzduchu.
„Sedneme si do auta.“
Pustil cédéčko a políbil ji na vlasy, Slámův favorit smrděl kouřemz cigaret a jabkovým stromečkem, kterej se smísil z jejím parfémem, neměl ani tušení co to bylo za značku. Otočil jí k sobě a políbil. Měl pocit, že se mu točí hlava.
Přimáčkla se k němu a jazykem mu vklouzla mezi rty, rukama jí zajel pod tričko a rozepnul zapínání u podprsenky.
„Neblbni!“
„Jak neblbni, dyť je to skvělý. Jsi fakt krásná.“ Hladil ji až se přestala bránit. Černý tričko i s prádlem se válely někde pod sedačkou.
„Dej mi..“ vzdychal ochraptěle a dobýval se jí pod vypasované džíny. „Já tě strašně miluju….“
„Neblbni …přestaň, vždyť ani nevím jak se jmenuješ.“
„Tomáš…“ plácl první co ho napadlo.
„Já jsem Jolana…“
Držel ji ruce, dokud se nepřestala vzpouzet. „Jolanko, miláčku….“ , ani si neuvědomila kdy to skončilo, odtáhl se od ní, oddechoval se zavřenýma očima a v polotmě viděla zrudlý obličej. Podíval se na ni a usmál se.
„Voblíkni se....“
„Tome…“
„Co je…“
„Zavoláš mi?“
„Jo, jasně…“
„Nemáš číslo….“
„Tak mi ho napiš…..“ hledal v tom bordelu v kaslíku tužku, načmárala mu telefon na ruku.
„Řekni mi svůj…“ vymyslel si pár numer a otevřel dveře u auta.
„Tak dělej.“
„Tomáši….
„Co?“
„Fakt mě miluješ?....“
Začínala mu jít na nervy.
„Jolano!!!“ zařval hlas venku a dívka sebou trhla. Sakra. Byli dva a motali se mezi zaparkovanejma autama.
„Jolano!!“
„Už musim.“ Chtěla vyklouznout ven, ale chytil ji za ruku.
„….počkej až vypadnou…“
„To nejde, já spim u něj doma.“
„A vodkuď si?“
„Z Brna.“
„To jo….“ Aspoň tak, nemusí ji potkávat každej tejden…
Jeden z kluků zaslechl hlasy a rozběhl se k nim.
„Jolano, co tady sakra děláš. Jak to že seš venku s tim grázlem?“
„Si povídáme, dej mi pokoj Štěpáne.“ Druhej kluk se přicoural a čuměl zpovzdálí. Štěpán evidentně zuřil.
„Si povídáte? A v autě? Nechtěla bys náhodou pár facek?“
„Nech jí bejt..“ řekl, zabouchl dveře fáčka a popošel k nim. „Nešahej na ni!“
„Ty se do toho neser…“ odsekl Štěpán a popadl ji za ruku, odstrčil ho a chytil za košili.
„Nešahej na ní, kurva, nebo ti rozbiju držku!“ Strkali se na parkovišti mezi auty, podrazil mu nohy a Štěpán si kecl na zadek na mokrej asfalt. Vyletěl jako čert.
„Tohle si odsereš!“
Mlátili do sebe pěstma a Jolana ječela. Napálil Štěpánovi pecku na žaludek a Štěpán se svezl na asfalt a začal kašlat, nečekal až se zvedne a skopl ho na zem. Druhej kluk zmizel ve tmě.
„Nech toho Tome!“ začala natahovat, kopl ho znova a Štěpán se stočil do klubíčka a přikryl si hlavu rukama.
„Rozkopu ti držku, ty sráči!“ Teď už vřískala naplno.
„ Pomoc, pojďte sem někdo, dyť ho snad zabije!“ Z hospody vylezl vyhazovač v bombru a rozhlížel se po parkovišti.
„Zavři hubu, Jolano!“ Schovali se do stínu a čekali až zase zaleze. Jolana vytáhla kapesník a podala ho Štěpánovi.
„Pojď, Štěpánku jdeme domů.“ Mezi autama se otočila, aby viděla jestli se za ní dívá. Opíral se o fáčko a zíral do tmy.

„Kurva!“ Sláma se připotácel i s Petrem, kterej ho podpíral a teď se držel dveří a ožrale se kymácel. „Kurva, kterej hajzl tohle udělal?“ nechápavě civěl na prokopnutej blatník u Favorita a kroutil hlavou. „Do prdele, co si to tady vyváděl?“ Na asfaltu před nimi byla kaluž krve.
„Já vim kdo to byl.“ řekl. Ten druhej zmetek, napadlo ho, při rvačce si toho ani nevšiml. Bílej golf couval z parkoviště.
„To sou voni, dělejte, jedeme za nima!“ Nacpali se do auta. Golf byl rychlejší, než Slámova rachotina, ale tou cestou by mohl jet poslepu, za chvíli viděli koncový světla před horizontem.
„Do prdele! Já to z toho hajzla vymlátím. Minimálně osumnáctset za blatník. Do prdele, jako by nestačila ta naprcaná . . . . . , teďka eště tohle“ Sláma se držel se sedačky u spolujezdce a upřeně civěl před sebe, aby se nepozvracel, jak fáčko lítalo v zatáčkách.
„Máme ho!“ Favorit se přihnal zezadu a nacpal se golfu přímo za nárazník. „Pošlu toho zmrda do pangejtu!“
Golfista jako by to slyšel, přidal plyn a vyrazil, ve zrychlení s ním nemohl držet krok kdyby se zbláznil, golfáč zmizel za další zákrutou. Přišlápl plyn až na podlahu. Vyřítili se ze zatáčky , golf se válel na střeše na poli a zpod kapoty se kouřilo. Zahamtl brzdy. Projížděli pomalu kolem. Kola se ještě točila a mimo zvuku favorita bylo kolem zlověstné ticho.
„Ty krávo!“ vydechl Petr. Civěl ze zadního sedadla a mačkal číslo na mobilu. Srazil mu ruku.
„Kam voláš? Si se zbláznil? Jedem do prdele, mám v sobě šest piv a panáka. Si myslíš že potřebuju přijít o papíry?“
„Ale….“ Dveře golfa se otevřely a čísi ruka se vysunula ven. Postava se vyškrábala z auta a nahnula se dovnitř.
„Lezou ven, je to dobrý. Jedem do hajzlu!“ Odbočil na okresku.
Na obloze se míhaly blesky z lejzru na dýze a někde blízko kdosi odpálil dělobuch. Šílená bomba jim zalehla uši.
„Kterej debil…..“
Sláma vedle něj se zašklebil.
„Měl to pěkně zbušený, akorát na kasli. To ho bude stát víc jak prokopnutej blatník., zmrda.“
„Do prdele, upadlo mi cigáro.“ Petr hrabal pod sedačkou a vytáhl něco bílého.
„Co to je, ty bláho…“ rozchechtal se a vrazil jim pod nos krajkovou podprsenku.
„Hele Sláma, co to tady vozíš?“ Sláma vykulil oči.
„Hele vole, ty si tady……“ rozchechtal se a vytrhl Petrovi podprdu z ruky, vystrčil ruku z okýnka a nechal jí vlát jako trofej ve větru. „Ty čuňáku, von tady…..“ chechtali se jako cvoci. „Jedeme k nám, děda má v garáži demižón.“

Vzbudil se někdy ve čtyři odpoledne, vůbec si nepamatoval jak se dostal domů. Vytáhl wapa a myl motorku, louže rozmáčeného, nahnědlého bláta pomalu odtékala do kanálu. Otec vylezl na dvorek a pozoroval ho s nesouhlasným výrazem v obličeji.
„Taky bys mohl dělat něco pořádnýho. Zahradu posekat, to ne, ale lítat na motorce, na to tě užije. Děláte s tím akorát kravál, k ničemu jinýmu to nejni….“ Nadechl se aby pokračoval, ale pak zachytil jeho nenávistný pohled a s mávnutím ruky zalezl do baráku. Stočil hadici a otráveně si odplivl. Proč mu ten starej vopruz nedá pokoj, nejradši by se sebral a vypadl. …do háje.
Než dal hondu do pořádku, byla skoro tma. Sláma se neozval a Petr poslal esemesku, něco jako: těžkej podvečer opilcův, jenom se usmál.
Otec seděl u bedny a matka něco klohnila v kuchyni.
„Chceš večeři?“
„Jo.“
„Podej mi z lednice pivo.“ řekl otec a zesílil zvuk.
Zůstal stát před obrazovkou a zíral na ni….
Tragická dopravní nehoda ….včera v noci na …..osobní vůz řízený devatenáctiletým řidičem…..neodborně nainstalovaný směšovač na propan….ve voze uhořela sedmnáctiletá spolujezdkyně, druhý spolujezdec s těžkými ….
vrtulníkem na jednotku intenzi……..
Skoro to nevnímal. Němě civěl na obrazovku, která ukazovala ohořelé zbytky bílého Golfa.
„Tak podáš mi sakra to pivo?!“