|
Prší, kapky dopadají na mou pleť
prší, ó jiřičko spanilá, svobodně leť!
prší a já tančím v rytmu deště
směji se a volám: „Hrajte kapky, zazvoňte ještě.“
Zrychluji kroky a variace,
uhýbám kapkám, jak tanečníkům,
ba, jsem samotným deštěm, bez hranice,
silou rovnající se všem válečníkům.
Déšť zesílil, melodie mění akordy
A já tancuji víc a více divočeji,
V harmonii se pohybuji prudčeji
Až-li se jeví tanec deště jak boj na kordy.
Ni však, nebojuji,
tančím, toť můj úděl
kapky v tanec spojuji,
bych v jejich rovnost bděl.
Kapek ubývalo, kampak jste odešly?
Déšť ustal, dešťový tanečník osaměl.
Stál, dokud se kol něho všeci kapky nesešly,
Poté zapěl, celý svět úžasem oněměl.
Zapěl o vodě,
zpíval o duze,
pěl o svobodě
přejíc ji všem tuze.
Nato zmizel v mlze.
Démanty všech barev
polehávají v trávě.
Jsou mnou, má krev,
jež se vsakuje do půdy dravě.
Jsem dešťový tanečník,
ne dobrý antický řečník.
Slyšeli jste však můj životní příběh
a již od toho mžiku dlúhý čas uběh,
přesto pokaždé v dešti zrodím se
abych se rozplynul opět v mlze.
|