Nightwish - Dark Passion Play

Nové řadové album po třech letech (Once bylo vydáno 2004) provázela zvědavost jaká bude nová zpěvačka. To byla myslím hlavní starost jak fanoušků tak samotné skupiny. Nakonec si myslím že vybraly dobře : Norku Anette Olzon. Její vzhled, vystupování a zpěv je mi rozhodně příjemnější než chladné a arogantní chování Tarji Turunen (což vůbec nesnižuje její kvality). Samotné album je skvělé. I díky (konečně) nové instrumentálce Last Of The Wilds, kterou jsem si okamžitě zařadil mezi nejlepší písně alba. O skladbách na něm Tuomas řekl že mu zachránily život. Což o to, téma většiny z nich je, jak už je ostatně zvykem, dost pochmurné. Zdá se že měl ještě větší depky než při skládání alba Century Child. Celkově se jedná o vyvážené album které stojí za to si pořídit.

01 - The Poet And The Pendulum

Na úvod kolos s několika částmi:

White Land Of Emphatica - Skvělý dramatický úvod se zpěvem v nebeských výšinách. Lepší úvod si snad nelze představit.

Home - Tato část začíná hitovými vyhrávkami smyčců a přechází do rockové vyváženosti kde kraluje silný text. Vyloženě hitová část tohoto skoro 14-minutového opusu. A vůbec mu nedělá ostudu.

The Pacific - První část této části (jak podivné slovní spojení:-) je pomalá, baladická a moc se mi nelíbí. Je na můj vkus až moc kýčovita ale má silný text. Druhá část je víc dramatická, víc symfonická. Tvoří ji pronášení skladatelova monologu (tato má v podstatě hororovou strukturu). Skvělé jsou i strašidelné zvuky na konci části které spolu se zvuky střelby vytváří úžasnou atmosféru.

Dark Passion Play - Přichází na řadu hlavní část celé skladby začínající rychlým rifferm a sborem. Na to se pak rozeřve mohutný zpěc skvělého Marca Hietaly který je zároveň basákem skupiny. Na to se opět rozezní motiv části Home kde se opět ke slovu (spíš ke zpěvu) vrátí zpěvačka Anette Olzon. Perfektní část.

Mother & Father - Pátá a poslední část celého opusu by se klidně dala použít jako samostatná píseň. Zde Tuomas se Tuomas vypsal ze své lásky k rodičům. Nádherná píseň jejíž zavěr je skutečně úžasný. Tohle je zkrátka dokonalý kus hudby bez jediné chyby.

02 - Bye Bye Beautiful

Další píseň je o bývalé zpěvačce Nightwish, Tarje Turunen. A povedla se - jak textově tak i hudebně je skvěle zvládnutá. Byl k ní natočen i ne moc povedený videoklip (vyšla tak zároveň i na singlu).

03 - Amaranth

Asi nejznámější skladba z alba, Amaranth, je i přesto že má lehce popový nádech skvělá. Její intro sem si prostě zamiloval stejně tak i refrén. Na konci předvádí Anette svůj "ječák" :-).

04 - Cadence Of Her Last Breath

Dramatický úvod ve mě vyvolal pocit temné, deštivé ulice (napište na e-mail co to vyvolává ve vás:-)). Je zvláštní že je to už čtvrtá skladba na albu, a opět je perfektní. Nemám žádné výhrady.

05 - Master Passion Greed

Zdá se, že jsem to, že jsou doposud na albu samé skvělé skladby, asi zakřikl. I když... když se na to podívám z toho druhého úhlu tak to není zase tak špatná píseň. Její text poukazuje na manžela Tarji Turunen, Marcela. V tom si Tuomas získal mé další sympatie (nepřeslechnutelné je i jeho vytí uprostřed). Sice to není skladba ke které bych se moc vracel, je ale důstojná.

06 - Eva

Eva, skladba která byla nám, posluchačům, představena z celého alba jako první. Všla totiž na singlu, který bylo možno zaslechnout v rádiu, nebo si ho přes internet objednat. Zároveň se po jejím vydání objevila žaloba, že Tuomas se při skládání až moc nechal inspirovat písní Whirlpool. Osobně tomu moc nevěřím. Tak nebo tak, je to nádherná balada.

07 - Sahara

Je tu jedna z mých nejoblíbenějších skladeb na albu. Tvoří ji vynikající intro, refrén a naprosto dokonalý sbor a symfonika. Její text je inspirován příběhy 1000 a jedné noci.

08 - Whoever Brings The Night

Slabší kousek na albu musel zákonitě přijít. Pro mě je to právě Whoever Brings The Night (i když se jednomu kámošovi dost líbí, tak já ji moc nemusím). Její začátek se taky neřadí mezi zrovna nejoriginálnější úvody, stejně tak refrén (i když sbor je skvělý). Tak celkově nic moc.

09 - For The Heart I Once Had

Skoro vše co jsem vytkl předcházející písni, tady tahle s úspěchem napravuje. Její relativní krátkost (oproti ostatním věcím na albu) její kvality nesnižuje, naopak, myslím že kdyby byla delší, asi by mě i omrzela. Navíc ma skvělý part klavíru a kytary.

10 - The Islander

Pětice úžasných písní na závěr počíná kompozice zvaná The Islander (Ostrovan). Složil ji basák Marco Hietala a má vynikající akustický zvuk (on sám její riff složil doma když si vzal do ruky akustiku). Text napsal též Marco. Píseň plynule přechází na...

11 - Last Of The Wilds

... píseň s úplně jiným zvukem a náladou. Ale i tak mají tyto dvě skladby něco společného. Jako The Islander je částečně World Music, tak Last Of The Wilds (ona již jmenovaná "boží instrumentálka") je ve stylu Celtic Rock (keltského rocku - tady spíše metalu). Oblíbí si ji jak posluchači tohoto stylu, tak vyznavači Mika Oldfielda (ke kterým se řadím též). Tato skladba je prostě nádherná. Nemám pro ni slov.

12 - 7 Days To The Wolves

Pro mě (spolu s bonus trackem The Escapist) rozhodně nejlepší píseň na albu. Její refrén je tak výbušný jak jen spojení orchestru s metalovou skupinou může být.

13 - Meadows Of Heaven

Asi nejlepší balada od Nightwish. Je skutečně nádherná a dojímá ještě víc při zjištění že je o dětství Tuomase Holopainena. Akorát ke konci - ty výkřiky tam být nemusely (na rozdíl od Sahary kde jsou skvělé).

14 - The Escapist (Bonus Track)

The Escapist je Japonský bonusový track a spolu se 7 Days To The Wolves a Last Of The Wilds tvoří trojici nejlepších písní alba. A tahle je z nich absolutně nejlepší. Zlatý hřeb alba.

Nightwish - Dark Passion Play (2007) Žánr - Symphonic Metal

1. The Poet And The Pendulum
2. Bye Bye Beautiful
3. Amaranth
4. Cadence Of Her Last Breath
5. Master Passion Greed
6. Eva
7. Sahara
8. Whoever Brings The Night
9. For The Heart I Once Had
10. The Islander
11. Last Of The Wilds
12. 7 Days To The Wolves
13. Meadows Of Heaven
14. The Escapist (Bonus Track)

Hodnocení: 9/10