Tisíce přání a závěje snů
Bouřily vodami mých dlouhých dnů
Vesmírem touhy a vidinou cest
Muselo srdce svá břemena nést
Kolikrát stloukal jsem z bolesti prám
A z Šedých přístavů vyplout chtěl sám
Jen cestu neznal jsem a proto dál
Vítr mě trnovím dychtivě hnal
Když potom na konci klesnete v prach
Otupí bolest a umlkne strach
Nechal jsem krvácet šrámy svých vin
A duši zahalil do rudých plin
Našla mě ve spánku na konci sil
Zůstala u lůžka pár sladkých chvil
V očích kde rodí se andělská slast
Zbloudil jsem s touhou tu úrodu krást
Do zlatých vlasů jí ulehal den
Hledal jsem pro ni to nejčistší z jmen
A když pak s večerem utichl křik
Šeptal jsem do tmy svůj poslední dík...