Glum

Šedý smutný stín skrývá svoji tvář, žije jen tak sám, podzemní žalář. Přítelem i sokem, životem i smrtí je mu zlatý Prsten, jehož síla drtí. Pokoj stínům mimo lid, jak vydrží takhle žít? Potravou jsou rybky mladé, jejichž pohled mrazí, stejně jako oči jeho, když se nocí plazí. Krev chladná jak sníh, přetrhne tvůj smích. Ruce spoutá kouzla moc, pozdě voláš o pomoc. Glum je jméno prokleté, silou moci staleté.