Nejprve je třeba ujasnit si pojmy. Co vůbec znamená pojem soundtrack? V poslední době se nám rozmohl nešvar, kdy vydavatelská firma poskládá písničky vlastních interpretů, výsledek zabalí přelepkou filmového soundtracku XY a o výdělek je postaráno.
Ve filmu samotném pak z tohoto "doprovodu" často nezazní ani nota. Tak takhle skutečně ne! V případě Pána prstenů naštěstí zůstáváme na poli orchestrace po celou hrací dobu disku a žádný hip hop nás prudit nebude. Každá takováto nahrávka musí obsahovat hlavní motiv – čili Main Title (jak říkáme my latiníci). Ten přichází a odchází neustále v různých obměnách (rytmických i nástrojových) a hlavně na jeho síle a líbivosti záleží celkové vyznění alba, potažmo celého filmového podkresu. A také platí, že skoro vždy je lepší sledovat hudbu společně s filmem, hudba samotná funguje jen při zvlášť vyvedených motivech a těch je jako šafránu.
Hodnotit jednotlivé hráčské výkony je mlácení prázdné slámy. Film, a dobrodružný zvlášť, disponuje velkým rozpočtem, takže ty nejkvalitnější hudební tělesa a sólisté jsou samozřejmostí. Pojďme raději k autorovi. Howard Shore (narozen 18.října 1946 v kanadském Torontu) není u filmu žádným nováčkem. Jenom z posledních let má zářezy na pažbě za snímky The Game, Cop Land, Videodrome, eXistenZ, Dogma, The Cell, The Yards, Esther Kahn. V loňském roce pak napsal hudbu k The Score (u nás Kdo z koho) a právě k Prstenům. Čili běžná hudební fabrika na notový papír k pohyblivým obrázkům (jen ten mluvící pes Gaspoda nám tam chybí – H.A.F.).
A jaká tedy vlastně je samotná hudba k tolik diskutovanému a reklamou vyhypeovanému filmu? Ukradená – slušelo by se napsat. Skutečně, poslechněte si Braveheart (alóbrž Statečné srdce) a srovnejte hlavní motivy. Povědomé? No to je slabé slovo. Naštěstí film stříká i temnotou (pamatujete na Mordor a jeho zvukovou kulisu?), což znázorňují mohutné chorálové hradby plné hlasů soumraku a tady se Shore vyřádil parádně a výsledek tím přece jen pozvedá. Taktéž tradice, svěřit skladbu pod titulky nějakému mainstreamovému umělci, nebyla porušena. Přece jen, píseň se pak pustí v komerčních rádiích, televizi (o levný klip je předem postaráno) a reklama kvete, jako kvítí v létě (na jaře, já vím, ale to by se nerýmovalo…). Pomyslný konkurz v tomto případě vyhrála Enya, a i když její výběr není nejhorší, žádný zázrak se nekoná. Minimálně poslední dvě desky těžce vykrádá sama sebe a ani May It Be není výjimkou. Výsledné bodování pak odpovídá řečenému, když v porovnání s takovými skvosty jako například Poslední Mohykán, Barbar Conan, již zmiňované Statečné srdce či geniální Piáno nemůže obstát (to pro ty, kdo mají chuť se do nějakého toho soundtracku pustit).
|
Lord of the Rings: Fellowship of the Ring (Howard Shore a Enya) (2001)
Oficiální stránka: http://www.lordoftherings.net |
Autor: Darkmoor, server MetalMania