Některé zkoušky jsem dodělal, jiné mně čekají, ale završení dlouhého období napětí a obav jak dopadne bezesporu nejodvážnější filmařský počin všech dob, jsem si přece nemohl nechat ujít. A nejdůstojněji mi připadala oficiální půlnoční premiéra. Nebudu Vás nudit přihodami z cesty, kterou mi zkřížilo mnoho překážek mezi nimi nemohu neuvést Odulu v podobě mimořádně schopné (z těchto slov čiší tolik ironie jako pavučin z jejich snovacích bradavek) dozorčí stanice Roztyly, jejíž nehty jsou podstatně důležitější než zajištění náhradní autobusové dopravy, či tramvaj evidentně napadenou zlou Sauronovou magií. Už příjemnější byla cesta ve Společenstvu taxíků. Schválně si tipněte, kam všechny jely? Správně odpověděl ten, kdo vyjmenoval hlavní pražská multikina. A jelikož jsem svou trošku do mlýnice umělecké kritiky přispěl již dvakrát, tak do třetice všeho dobrého.
Touto moudrou poučkou a ani příslovím, všechno dobré, co dobře končí se PJ neřídil. Žiji vážným podezřením, že jsem neviděl Návrat krále, ale pouze poněkud naddimenzovaný trailer na rozšířenou verzi. Ta by mohla napravit řadu nedostatků, jimiž bezesporu trpí i třetí díl ságy, tak jako se to povedlo báječně u Dvou věží. Moudří (tedy ti, jež už viděli) vědí, že Návrat krále to potřebuje ještě mnohem více. Mám li odněkud začít konkrétnější hodnocení, tak nemohu nezmínit jeden důležitý postřeh, Knihu Pán Prstenů: Návrat krále ve čtenářském deníku Petera Jacksona ani dalších rozhodujících tvůrců nenajdete. Neříkám, že příběh neznají, určitě jim ho někdo vyprávěl, ale podle všeho to byl asi jeden z mnoha trefených kamenem ze skřetího katapultu, rovnou do hlavy.
Opravdu impozantní podívaná, kterou i trailer k Návratu krále představuje má řadu různých předností i nedostatků, abych nebyl rovnou příliš kritický začnu faktem, který mi učinil největší radost a představuje nejsilnější stránku Návratu krále a sice herecké výkony. Snahu a to maximální nelze upřít nikomu, není třeba zmiňovat nikoho konkrétně, protože, byť role není kolektivní výkon, tak výkon v rolích byl kolektivně skvělý, nejenže neztratili glanc herci, kteří zářili v minulých dílech, ale výrazné zlepšení se projevilo i u ostatních. A role, jejiž obsazení patřilo k nejméně šťastným - Eówyn, Faramir, tak mají málo prostoru a ještě méně míst, kde se dá něco moc zkazit. Velice šťastným se ukázal i pozvolný návrat k hudebním tématům z prvního dílu. O superšpičkové úrovni trikových efektů se zmiňovat nemusím, staly se v Pánu Prstenů samozřejmostí.
Co si zaslouží samostatný a mimořádný obdiv je volba exteriérů. Jestli Nový Zéland vypadá opravdu tak, tak chci být bohatý a odstěhovat se tam. O toto uznání se značnou měrou zasloužili i stavebníci, protože například samotné Minas Tirith….mňam:o) A teď věcně a směle k méně příjemným stránkám: seznam toho, co je v knize a není ve filmu by byl možná delší než sám scénář, takže se omezím na věci, které chybí palčivě: Domy uzdravování a uzdravování vůbec, což suspenduje Aragorna na jen o málo více než potulného žoldáka ze Severu. a Iorleth, moudrá stařena, přestože uvedena v titulcích se neobjevuje vůbec. Malinké pozitivum lze vidět jen v tom, že v podání Ottové a Faramira, by jejich milostné souznění bylo námětem na horor. S lítostí jsem taky oplakal nesmírně zajímavou postavu Ghan Bury Ghana a jeho vynikající početní výkony, i když vyřazení této pasáže dovedu pochopit. Zcela absentuje fáze přípravy obrany hlavního města Gondoru - odchod žen a dětí, příchod hubených posil, velice zabolí filmařsky vděčný Imrahil, kníže Dol Amrothský. O vynechání některých pasáží se zmíním ještě později.
Problém je jak hodnotit pasáže, které byly přidány navíc, konkrétně Elrond a Arwen, výkony obou herců vzrostly a budeme-li schopní je posoudit nezávisle na předsudcích, tak se blíží svému maximu možného. Jenže celá story mezi Elrondem, Arwen a Aragorn, jak je neodmyslitelnou součástí pozadí velkolepé ságy, tak je ve filmu příliš upřednostněna a to dokonce formou, která je sice líbivá, ale dosti odvrácená od mentality popsané Tolkienem. Nicméně, nutno uznat, že filmařsky byla propracována na úrovni a čistě z hlediska filmu patří mezi nejsilnější momenty. Druhá přidaná pasáž, byť velikostí zdaleka nedosahuje předchozí, tak v nevhodnosti a odpornosti proti Knize přesahuje snad vše ostatní ze všech třech částí, je zapuzení Samvěda Frodem nad schody k Cirith Ungol. Tahle scéna je fakt odporná a zcela nepatřičná a myslím, že žhavým kandidátem na vystřižení.
Dalším neopominutelným bodem kritiky musí být Jacksonův pojem o časoprostoru, který se liší od euklidovského pojetí našeho současného světa jako elfové od skřetů, přestože obé má společný základ. Cestu, kterou Společenstvo vykonávalo tři měsíce, přestože v jejich čele stál mocný kouzelník a nejlepší chodec všech dob, tak Elrond na koníkovi zvládne za den. Což ovšem není nic proti deformacím kontinua v oblasti od Minas Tirith k Barad-Dur. Tady jsou časové deformace a osekané pasáže dosti krvavými zásahy, byť by se na první pohled mohl zdát opak. Stejně tak je značně omezena Aragornova pouť ke kameni Erech a odtud do Lebeninu a tomu odpovídající cesta Rohirů přes Druadanský hvozd (a příprava obrany Města). On potom obávaný a hrůzostrašný Mordor působí jako dvorek s jedním červeným světlometem.
Značně naddimenzovaně působí závěrečný pochod k Moranonu, který je veden snahou pomoci Frodovi v cestě k Hoře. Okamžitá reakce a jejich rychlé vyklizení je dost přehnaná, a působí trošku…trošku víc, hodně, no hodně moc trapně. A celá kompozice závěrečného střetu dobra a zla v podobě dvojitého kataklysmatu v Orodruině a před Moranonem je navíc velice špatně sestříhaná. Podobné chyby se projevují i v kratičké epizodce s Orthrankem, kam přijíždí skupina turistů, u bran uvítaná podnapilými hobity, aby se pokochala výhledem ze schodiště a čistě náhodou našla ve vodě palantír, který se tvarem a povrchem shoduje s průměrným rohanským nočníkem.
Jinak Rohirové s výjimkou pár detailů, jako například, proč Theodén náhle změnil své rozhodnutí a vyjel na pomoc Gondoru, přestože Rudý šíp nedostal. Šest tisíc kopí představuje nádhernou podívanou. Jejich spanilý nájezd proti strašlivým mumakům patří mezi nejimpozantnější scény v dějinách kinematografie. Prostě krásná podívaná. A proti všem očekáváním a za cenu velkých ztrát je Rohanští odrazí. Již méně velkolepě působí Eówyn při souboji s Pánem Nazgůlů. Nosiči nejdříve hlavu tak nějak uřeže, aby se neřeklo, pak předvede sestavu prostých cviků čímž se vyhýbá nepříliš úspěšně válečnému kladivu. A že zabije Pána Prstenových Přízraků, ale kdeže, to byla přeci nešťastná náhoda.
Velice nepovedeným je i celá sekvence bitvy na Pelenorských polích, rozsahem sice převyšuje střet v Helmově Žlebu nesčetněkrát, ale intenzitou a pocitem z ní se jí nerovná. Obrovská pevnost Minas Tirith se ukáže jako velmi křehká a každičký vystřelený kámen způsobí obrovské škody. Šarvátka v Osgiliathu sice působí tak, jak má, ale je strašlivým způsobem nepřehledná, což zastírá řadu velmi kvalitních scének. Navíc gondorští vojáci působí neuvěřitelně slabě, spíš jen tak do počtu. Taková armáda by zadržela, tak maximálně české odvedence, ale ne nájezdníky z Cirith Ungolu. Naproti tomu skřeti jsou někteří až moc zdeformovaní a silnější, než jak o tom vypovídá kniha. S katapulty pan režisér taky dosti šetřil a pak musel jedinou střelou zbořit celou věž, to bylo zle nedořešené.
Ani závěrečná bitevní sekvence se neobejde bez chyb a nejasností, například Aragorn jede stále na Bregovi, ale bojuje pěšky, kapitáni západu zaútočí, ale při sesuvu půdy již opět stojí na místě. Taky poněkud vypadl Eomér, který sice vypadá impozantně, ale s Aragornem se moc nepřátelí a je spíš bručoun. Krásnou zkratkou je vyjádřen i milostný román mezi paní Štítonoškou a Faramirem.
Co říci závěrem, přes veškeré výhrady se jedná o nejlepší natočený film, který lze vidět dvakrát za den po probdělé noc a přesto neusnout. Jeho obrovským kladem je prostor, který nechává pro to, aby byl někdo lepší a natočil to znovu. Akorát závěrečné trošku natažené loučení působí napoprvé, to pláčou skoro všichni, ale po druhé spíše nudí. Ale toto je pouze mé podjaté hodnocení, proto každému vřele doporučuji, ať to shlédne sám.
|
Tesner Zdeněk |