Adűnaic - lidový jazyk na Númenoru

Také psán: Adunaic (tak je uveden v Lowdhamově zprávě, hlavním zdroji týkajícího se tohoto jazyka, ale Adűnaic je v dodatku LotR)

Také nazýván: Númenórean (Númenorejština)

VNITŘNÍ HISTORIE

Když Lidé procitli v Hildórienu při prvním východu Slunce, začali vymýšlet jazyk, stejně jako před tisíciletími Elfové v Cuiviénu . Ale jak víme, Lidé nebyli nikdy tak vynalézaví jako Prvorození: "Zrodila se v nás touha po slovech , a začali jsme je vytvářet. Ale bylo nás málo, a slova byla neupravená a podivná. Přesto jsme si přáli porozumět, učení se bylo obtížné, a tvoření slov pomalé." (Morgoth's Ring str. 345) Byl-li zde skutečně někdy jazyk zcela jedinečný pro Smrtelné lidi, byl už zcela rozředěn, když první z nich přišli do Beleriandu. Felagundovi netrvalo dlouho, aby zvládl jazyk Bëora a jeho lidu, pro "tento Lid, který musel dlouho obchodovat s Temnými Elfy na východ od hor, se naučil mnohé z jejich řeči, a protože jazyky všech Quendi byly stejného původu, jazyk Bëora a jeho lidu se mnohými slovy podobal Elfštině." (Silmarillion kapitola 17). Je také zcela zřejmé, že Lidé byli v kontaktu s Trpaslíky a vypůjčili si mnohé z Khuzdul, jazyka, který Aulë vymyslel pro své děti: V PM:317, Tolkien poukazuje na " teorii (pravděpodobně jedinou), že v nezaznamenané minulosti jazyků Lidí - shrnující hlavní prvek jazyka v Atani, ze kterého pocházel Adűnaic - byl ovlivněn Khuzdul". Nemamáme dost materiálu k rozlišení čistých Lidských prvků, které mohou být v této směsi Trpasličtiny a Temné elfštiny.

V Beleriandu se Lidé dychtivě učili Sindarin, "ale jejich vlastní jazyk nebyl zapomenut a stala se z něj obecná řeč Númenoru" (Silmarillion kapitola 17). První věk skončil Válkou hněvu. Valar nakonec ukázali svou božskou moc nad Beleriandem a přemohli Morgothe, ale Beleriand byl úplně zničen a potopil se do moře. Nicméně, Lidé obdrželi bohatou odměnu za utrpení ve válkách s Morgothem. (Mimochodem, jak mohl kdokoliv přežít zničení Beleriandu? Pan profesor se nikdy neobtěžoval s vysvětlením. Nezačal by Morgoth něco tušit, kdyby jeho nepřátelé začali opouštět pevninu? No, nevadí...) Valar vyzvedli z oceánu velký ostrov, blíže Valinoru než Středozemi. Edain přepluli moře, aby nalezli svůj nový domov, a vedeni Elrosem, synem Eärendila, nalezli říši Númenor. Ta trvala po 3 287 let, až do smutných dnů, kdy Ar-Pharazôn porušil Zákaz Valar, když vyplul na západ do Blažené říše.

Jaká byla jazyková situace v Zemi hvězdy, zatímco stála? Na mapě Númenoru v Nedokončených příbězích str. 164 jsou jména v Quenye. Ale tatáž kniha nám říká, že Quenya nebyla řečí na Númenoru. Všechna místa měla "oficiální" jména ve Vznešené elfštině, která byla používána v listinách, ale v běžné mlkuvě byla místo toho používána Sindarská či Adűnaiská jména, převážně stejného významu. Sindarin, Šedá elfština, byla známá většině obyvatel - Númenorejští šlechtici ji dokonce používali jako každodenní jazyk. Ale místní řečí lidu byl a provždy zůstával Adűnaic, Lidský jazyk odvozený o řeči Lidí, kteří se spojili s Elfy proti Morgothovi.

Na Anadűnę, jak byl nazýván Númenor nebo Západní zem v Adűnaicu, během tří tisíc let existence ostrova, podstoupil jazyk určitým změnám. Některé zvuky vymizely a jiné splynuly, takže se některé souhlásky ztratili. Na druhou stranu se objevovaly nové samohlásky: Původně Adűnaic vlastnil pouze základní samohlásky a, i a u, ale později byly dvojhlásky ai a au zjednodušeny na dlouhé ę a ô. Stranou fonologických změn se jazyk měnil určitým vlivem vypůjčených slov z Elfštiny. Pro zajímavost, Quenyjské lómë "noc" bylo vypůjčeno do Adűnaicu jako lômi; slova si ponechávala útulný Valinorskký vedlejší význam: Lômi značí jasnou noc pod hvězdami, a tma není myšlena jako něco temného. Rozpoznáváme také jiná Elfská jména, obzvláště jména Valar: Amân "Manwë", Avradî "Varda", Mulkhęr "Melkor". I když se některá slova nemusí zdát vypůjčená z Quenyi , vlatně se o vypůjčení jedná. Když "obloha, nebe" je menel v Quenye a minal v Adűnaicu, pozdější je slovo, které předci Edain museli přizpůsobit z Avarin (Temné elfštiny) dlouho před tím, než Lidé vstoupili do Beleriandu. Je tedy podobné Quenyjskému slovu prostě proto, že oba jazyky - Vysoká a Temná elfština - se před tím oddělily od stejného jazyka. Vlastně je zde několik Elfských vypůjčení, časných i pozdních, mezi slovy Adűnaicu v Lowdham's Report

Přehled:

A našli bychom mnohem více příkladů. Toto dává váhu některým Faramirovým slovům, která nebyla zařazena do vydání LotR, že "všechny jazyky lidí mají svůj původ v Elfštině". (WR:159/PM:63. V případě Adűnaicu, musíme ale také započítat silný vliv Trpasličtiny stejně jako Elfštiny.) Ale při přehlédnutí velkého vlivu Elfských příměsí, Adűnaic byl považován za Lidský jazyk. Ačkoli to byl jazyk běžných lidí, máme nakonec dojem, že nebyl v takové vážnosti jako elfské jazyky. Můžeme si představit podobnou situaci ze středověké Evropy: obyčejné jazyky byly nižší latinskému nadjazyku, aniž by vadilo, že jí znalo jen pár lidí. Akallabęth nás informuje, že "za svými vlastními [Adűnajskými] jmény, měli všichni páni Númenóru také Eldarská jména", a v případě prvních patnácti králů, dostávali pouze Quenyjská jména. Pravda, říká se, že Aldarion, šestý král, dával přednost Adűnaicu před Eldarin (UT:194), ale je zjevné, že toto nebyl běžný názor. Již vycházela hvězda Adűnaicu, ale pouze proto, že vše elfské ustoupilo.

Dvatisíce let po začátku Druhého věku, za vlády Tar-Ciryatana a jeho nástupce Tar-Atanamira, začali Númenórejci nenávidět Elfy pro jejich nesmrtelnost. Přátelství mezi Valinorem a Númenorem ochladlo, a zátímco byly elfské jazyky kdysi drženy ve velké vážnosti, od dob Tar-Ancalimona je přestali Númenórejci učit své děti. Králové se vrátili k užívání Quenyjských jmen, ale jenom kvůli tisícileté tradici. Šestnáctý král začal používat obě jména - ve Vznešené elfštině i Adűnaicu: Tar-Calmacil vs. Ar-Belzagar - a "Královi muži", nepřátelští ke všemu elfskému, používali to druhé. Takto to trvalo až do korunovace dvacátého krále, on stoupal k trůnu jen pod Adűnajským jménem: Ar-Adűnakhôr, Pán západu. Přátelé elfů byli velmi nešťastní a vždy toto jméno překládali v oficiálních Seznamech králů do Quenyi jako Tar-Herunúmen, protože pouze Manwë mohl být nazýván Pánem západu. Adűnakhôrovi dva nástupci na trůnu Númenoru následovali jeho příklad a používali jména v Adűnaicu. Ačkoli dvacátý čtvrtý král, Ar-Inziladűn, chtěl obnovit přátelství s elfy a Valar a nazýval se v Quenye Palantir, Ten, jenž vidí daleko. Byl posledním, který odmítal Adűnaic. Zemřel bez synů a jeho dcera Míriel se měla stát vládnoucí královnou. Ikdyž si ji její bratranec Pharazôn vzal bez jejího svolení za ženu, takže se stal králem. Zjevně nemohl vystát její Quenyjské jméno Míriel, tak ho prostě převedl do Adűnaicu na Zimraphel (musíme poznamenat, že opět bez jejího svolení). Ar-Pharazôn vyzval ve Středozemi Saurona k boji, a zlý Maia byl převezen na Númenor, kde předstíral kapitulaci. Je dobře známo, že díky své vychytralosti se brzo stal hlavním poradcem krále, a později nejvyšším knězem Satanistického (nebo raději Morgothovského) náboženství, které založil. Jestliže nebyli před Sauronovým příchodem elfské jazyky nijak zvlášť užívány, věci se nijak nezlepšily. Nyní bylo Sauronovým hlavním cílem svést krále k přepadu Amanu, a tak vyprovokovat válku mezi Númenórejci a Valar. Jak Sauron dobře věděl, dříve mohl být zcela poražen a následně zničen. Nakonec se Sauronovi jeho záměr podařil, a jak předvídal, to byl konec Númenoru. To znamenalo také konec klasického Adűnaicu. Mezi těmi pár Númenórejci, kteří přežili Pád, bylo mnoho Přátel elfů, vedených Elendilem, Anárionem a Isildurem. Podle PM:315, se Adűnaic ve Středozemi moc neužíval: Přeživší Věrní z Númenoru mluvili mezi sebou Sindarsky a neměli Adűnaic příliš v lásce - byl to jazyk vzpurných králů, kteří se snažili potlačit elfské jazyky. Nemilován se Adűnaic přeměnil v Západštinu, obecnou řeč pozdějších dob.

VNĚJŠÍ HISTORIE

Tolkien vymyslel Adűnaic krátce po 2. světové válce. Byl míněn jako "slabá semitská příchuť" nebo styl (SD:240). Tento nový jazyk vyrostl z jeho práce na tzv. "pojmových klubových papírcích" a jeho revise legend Númenoru. Jeden z členů tohoto fiktivního klubu (inspirovaný Inklingsem!) se pravděpodobně naučil Adűnaic ve vizionářském snu ze vzdálené minulosti. Dokonce napsal na to úvahu, "Lowdhamova zpráva o Adűnajském jazyce", nyní vydaném Christopherem Tolkienem v Sauronově porážce str. 413-440. Ve skutečnosti Tolkien nikdy nedokončil Lowdhamovu zprávu - tu zrušil, dříve než dosáhl sloves - a už dále na Adűnaicu nepracoval, možná v milostivém utajení. Takto to vykládá Christopher Tolkien: "Vrátil se k vývoji Adunaicu, 'Lowdhamova zpráva', jak ji známe, by byla nepochybně považována za krach, jako nová koncepce způsobí změnu a vzedmutí struktury. Více než pravděpodobně by začal znovu, vystříbřil by historickou fonologii - a snad nikdy by nedosáhl sloves... 'Nedokončení' a neustávající změny, časté zklamání těch, kteří studovali tyto jazyky, byla vlastní jeho dílu. Ale v případě Adunaicu, jakož věci ukázkové, bylo stability dosaženo, ačkoli neúplné: podstatný důvod pro jeden z největších jazyků na Ardě." (SD:439-440)

Vypadá to, že zatímco psal Tolkien dodatky k LotR, chystal se zamítnout celý koncept týkající se speciálního Númenórejského jazyka, navzdory celé své práci na Adűnaicu před méně než desetiletím. Pohrával si s myšlenkou, že Edain opustili svůj Lidský jazyk a přizpůsobili se místo toho "elfské Noldorin" (čti: Sindarin). Podívej se do PM:63. Nápad, že Númenórejci mluvili elfsky představoval znovuoživení dřívější koncepce: V LR:68 se říká, že Sauron, nenávidějící vše elfské, naučil Númenórejce starému Lidskému jazyku, který oni sami zapoměli. V důsledku to vypadá tak, že Númenórejci mluvili Quenjou; podívejte se na poznámku Christophera Tolkiena v LR:75. Ale Tolkien často měnil své smýšlení, zpět a dál; konečný výsledek byl, že Edain nikdy neopustili svůj vlastní jazyk. Zmíněním a uvedením příkladů v dodatcích k LotR, se Adűnaic stal nedílnou součástí mýtů.

SEBRANÉ SPISY

Zde je uvedeno několik Adűnajských textů. Krom jednotlivých slov uvedených v Lowdhamově zprávě, se většina sebraných spisů skládá z několika útržků vět z SD:247, s Lowdhamovým meziřádkovým překladem. Zdejší překlad je na něm založen; bylo vyplněno pár mezer. (V shodě se smyšlenou Tolkienovou postavou Lowdhama není znám význam několika slov, ale jejich význam se dá nalézt jinde: Zigűrun znamená "Čaroděj", jmenovitě Sauron, a Nimruzîr je Adűnajský ekvivalent Quenyjského Elendil. Do Adűnaských fragmentů byla přidána i některá velká písmena. Ve smyšlence Lowdham nevěděl, že slova v otázkách byla jmény.)

Našlo se i pár Adűnajských zvolání od členů Pojmového klubu (Notion Club) "mluvících jazyky":

Zde podaný překlad těchto vět se vztahuje k Adűnajským slovům. Není postaven výslovně na jejich překladu, ale na formě Adűnajských slov samých, takže vypadají téměř jistě tak, jak mají.

STAVBA ADŰNAIKU

Jak poznamenal Christopher Tolkien, jeho otec napsal podstatnou úvahu o Adűnaicu, jmenovitě Lowdhamovu zorávu v SD:413-440. Toto je jedinečná situace v Tolkienovské lingvistice; za normálních okolností musíme třídit informace a analysovat roztroušené vzorky v mnoha knihách. Adűnaic by mohl být jazykem, který by jsme mohli s určitou nadsázkou používat, kdyby nebyl dostupný slovník tak malý. Také je dostupná poměrně detajlní úvaha, vážné studenty odkazuji na Sauronovu porážku (Saouron Defeat). Zde naleznete pouze krátký přehled gramatiky, a je opominut dosti podrobný popis fonologie (a jejího vývoje). Zopakovat všechny informace z Lowdhamovy zprávy je nesmyslné, protože Tolkienova vlastní úvaha je snadno dostupná. ( Ucelené informace s ohledem na rozdílnost tříd podstatných jmen a jejich skloňování by musela být stejně reprodukována slovo od slova.) V případě sloves se musíme ale spolehnout na naši vlastní analýzu, jelikož Tolkien nikdy nedošel ve své úvaze k této části řeči. Lowdhamova zpráva nám také neříká mnoho o přídavných jménech. Týká se to hlavně fonologie a základní struktury jazyka, a dává něco, co vypadá jako docela vyčerpávající úvaha na to, jak skloňovat substantiva.

Základní struktura

Stejně jako semitské jazyky našeho věku, obsahuje Adűnaic trikonsonantní základy slov, očividně přejaté kdysi v minulosti z Khuzdul. (Některé kmeny mají pouze dvě souhlásky.) Ale nepodobný systému v Khuzdul (jak se domníváme), každá souhlásková báze je tedy spojena s určitou samohláskou, která má být přítomna někde ve všech slovech odvozených od této báze (ale může být pozměněna). Např. KARAB, které má souhláskový základ K-R-B s "charakteristickou samohláskou" a, znamená něco zcela jiného než KIRIB - s docela zřetelnou souhláskovou základnou K-R-B, která může být stranou od ostatních prostě proto, že je spojena s jinou "charakteristickou samohláskou", jmenovitě s i.

Za normálních okolností se "charakteristická samohláska" (CS) objevuje mezi první a druhou souhláskou báze. Např. základna G-M-L s CS i, znamenající "hvězda" nebo "hvězdy", se přeměnila v současná slova jako gimli, gimlę, gimlu, gimlat, gimlî, gimlîya (SD:413), toto je substantivum "hvězda" v různých případech a číslech. Ale CS může být také předpona (IGMIL), přípona (GIMLI) nebo může na své obvyklé pozici mezi první a druhou saouhláskou zcela vymizet (-GMIL, s jinou samohláskovou předponou). Nová slova mohou být tvořena přemístěním CS jako např.: pokud gimli znamená původně "hvězda", igmil znamená "hvězdný vzor (tvar)" (SD:427). Ale jestliže někdy zcela CS vymizí, je nemožné zjistit, měla-li slova ve kmeni tutéž souhlásku. Zlaté pravidlo je, že "jedna ze samohlásek základního kmene musí být buť CS nebo jedna z jejích přirozených modifikací" (SD:423, zde jsou popsány modifikace pro ty, kteří se o ně vážněji zajímají).

Podstatná jména

Je dobré rozeznávat různé rody Adűnajských substantiv, jako v mnoha jazycích: masculinum, femininum a neutrum. I když má Adűnaic i tzv. společný rod. V jazycích jako je němčina či skandinávské jazyky je většina nelogických spojení mezi věcmi a jejich rody: Opravdu, německá Mann, Frau, Haus "muž, žena, dům" jsou masculinum, femininum a neutrum, ale většina slov vyjadřujících neživé objekty může být jakéhokoli rodu, a je to často poukazováno na slovech jako Mädchen "dívka" a Weib "žena", která jsou neutra místo feminina. Na druhou stranu, sémanticky pohlavně neutrální substantivum jako Mensch "člověk" je masculinum. (tato gramatika může být snad nelogická pro angličana, ale myslím si, že nám přijde docela přirozená - pozn. překladatele.) Toto libovolné rozmístění rodů se v Adűnaicu nenalézá. Vskutku Tolkien/Lowdham pochybuje, zda-li by měly být rody používané v Adűnaicu striktně beztřídné; třídy se vztahují přímo k pohlaví (SD:426), nebo v třídě neuter a společného rodu, k nepohlavnosti. Masculinum je přisuzováno k mužským bytostem a jejich funkcím (jako je "otec"), femininum je to samé pro ženské bytosti, a neutrum se vztahuje k neživým předmětům. Neživé objekty byly personifikovány pouze výjmečně. Např., neutrum slunce, űrę, se změnilo v femininum Űrî, kde je Slunce spojováno se ženstvím (ovlivněno elfskou mytologií, kde je Slunce posledním plodem Laurelinu nošeného přes oblohu Maiou Arien). Společný rod se používá v případech, kdy substantivum není charakterizováno pohlavím, jako je anâ "lidstvo, lidé" a u názvů zvířat (pokud není určeno; karab "kůň" je spoječný, ale karbű "hřebec" a karbî "klisna" jsou přirozeně masculinum a femininum). Masculinum je často spojeno s koncovými souhláskami -k, -r, -n, -d; např. mužské jména jako Gimilkhâd, Gimilzôr, Pharazôn. Femininum se pojí s -th, -l, -s, -z; např.ženská jména jako Inzilbęth, Zimraphel. (Ale toto pravidlo není absolutní, zvláště v případě osobních jmen; Azrubęl, Adűnajský překlad Quenyjského Eärendil "Milovník moře", není samozřejmě ženské jméno.) Společný rod a neutrum jsou spíše špatně definovatelné formy, ale Tolkien/Lowdham uvádí některá obecná pravidla v SD:427, např. že společný rod preferuje v poslední slabice samohlásky -a, â.

Důleřitější než čtyři "rody" je rozdělení všech substantiv na silná a slabá: "Silná substantiva tvoří plurál, a v některých případech i jiné formy , změnou poslední samohlásky kmene. Slabá substantiva přidávají vždy pádovou koncovku." (SD:425).

Adűnajská substantiva mají tři čísla: singulár, duál (jeho pozůstatky jsou i v češtině - např. oba, uši atd. - pozn. překladatele) a plurál. Více-méně je to skloňování pro tři formy, které můžeme nazývat příklady: Tzv. normální forma, subjektivní forma a objektivní forma. Podrobnější informace o různých třídách podstatných jmen a jejich skloňování naleznete v SD:436-438.

Jak naznačuje název, normál je základní, neovlivněná forma substantiv. Jinými slovy, normálový singulár se netvoří žádnou příponou. Normál je používán v případech, kdy Adűnajská gramatika nevyžaduje ani subjektiv, ani objektiv (viz. níže). Normál je většinou používán, když je substantivum předmět či přísudek větný, jako v Ar-Pharazônun Bâr "král Pharazôn [je] Pán (Bůh)", Bâr "Pán" je v normálu, protože je to přísudek. Je možné užít normálové substantivum jako větný podmět, ale v tomto případě musí mít předmět zájmennou předponu. Normálový duál se tvoří zakončením -at, takže duál od huzun "ucho" je huznat "uši". (Budiž poznamenáno, že samohláska ve slabice před zakončením -at může zmizet, tím se vytvoří nová souhlásková skupina, jako zn v tomto případě - ale to závisí na třídě, ke které substantivum náleží; dlouhé samohlásky zůstávají). Normálový plurál se tvoří záměnou samohlásky v poslední slabice za î, plurál od huzun bude pak huzîn "ucha". (V některých třídách substantiv se î připojuje k substantivu jako nová koncová slabika, jako v batân "cesta, směr", pl. batâni [nejsem si příliš jist, jestli zde nemělo být spíše î - pozn. překladatele] - ale také batîna.) Pojmenujme rozdíl mezi duálem a plurálem: Mohlo by se zdát, že duál prostě znamená dvě věci a plurál znamená tři a více věcí, ale není to tak jednoduché. Duálu se používá v případě přirozených párů, jako huznât "uši (na jedné osobě)" (v originále zde stálo "two ears" - pozn. překladatele vztahující se k tomu, proč je to tu tak obšírně vysvělované) . Kdybychom uřízli Dickovi jedno ucho a položili ho na stůl vedle Tomova ucha, Númenórejci by řekli, že huzîn a ne huznât leží na stole: uši netvoří přirozený pár. Pouze archaický jazyk používal duál v případě dvou stejných věcí, které k sobě patřily jen náhodnou (podobně, jako se to dochovalo v češtině, ale zde přešel na části těla v libovolném počtu - pozn. překladatele).

Subjektiv je forma substantiv, která jsou podřízena slovesu; proto to jméno. Používá se též když je substantivum přívlastkem jiného, jako v Ar-Pharazôn kathuphazgânun "Král Pharazôn Dobyvaltel" (jak se liší od nominální věty Ar-Pharazônun kathuphazgân "Král Pharazôn [je/byl] bodyvatel", s přísudkem kathuphazgân "dobyvatel" v normálu). Forma se tvoří různě, v závislosti na příslušnosti substantiva ke třídě. Silná neutera prochází vážnou vnitřní změnou samohlásek, jako zadan "dům" v zadân, khibil "jaro" v khibęl a huzun "ucho" v huzôn. (Tyto tvary jsou produkty a-infikse nebo, s použitím Lowdhamova termínu, "a-obohacení": Pozměněné tvary representuje *zadaan, *khibail, *huzaun, aa se přeměnilo v dlouhé â a ai, au byla monoftongizována na dlouhé ę, ô.) Slabá neutra přijímají koncovku -a, element, který byl vmezeřen u silných substantiv se vlastně stal příponou. Ale subjektivy masculina a feminina jsou tvořeny prostým přidáním koncovek -un a -in, respektivě: Ar-Pharazônun azaggara avalôiyada, "král Pharazôn bojoval proti Valar", *Zimraphelin banâth 'nAr-Pharazôn "Zimraphel [je] ženou králePharazôna". (Tento příklad byl vymyšlen autorem, neboť Tolkien/Lowdham neuvádí žádný příklad ženského subjectiva s -in. Jak bylo odpozorováno z Erendis v UT:207, neslyšíme mnoho o Númenórejských ženách!) Bylo zjištěno, že v Adűnajku je chápáno sloveso "je", jehož zbytek se stále objevuje v subjektivní formě. Společná substantiva přijímají v subjectivním singuláru koncovku -(a)n. Subjektivní plurál je tvořen přidáním koncovky -a u neuter a -im jinde; duál prodlužuje -at z normálu na -ât.

Objektiv není závislý na substantivu, ale vyskytuje se ve složeninách. Tvoří se přidáním u do substantiva, jako infix či přípona, často přesunuje jinou samohlásku nebo způsobuje vymizení samohlásky z předcházející slabiky: Objetiva od minal "nebe", azra "moře", huzun "ucho", batân "cesta" jsou minul, azru, huzun/huznu, batânu. Objektiv se používá jako první část složenin, pokud je druhá složka označením činitele, který dělá něco s prvním elementem. Pro představu, Quenyjské Eärendil "Milovník moře" je přeloženo do Adűnajku jako Azrubęl s azra "moře" v objektivu azru, protože moře je objektem lásky "milovníka". Azrabęl s "mořem" v normálu také znamená "Milovník moře", ale ve významu "milovník od moře" či něco podobného. Někdy může být vztah "objektu" mezi prvním a truhým elementem složeniny poněkud špatně definovatelný. V Adűnajském ekvivalentu Quenyjského Meneltarma, Pilíř nebes, minal "nebe, obloha" se vyskytuje v objektivní formě minul: Minultârik. Idea je taková, že târik "pilíř" podporuje oblohou, takže obloha je vlastně objekt, pro který pilíř "dělá". - Objektiv nemá plurál ani duál; je vždy v singuláru. Proto Adűnajská verse Vardina titlulu "Rozsvěcečka hvězd" není Gimlu-nitîr s gimli "hvězda" v objektivu gimlu, protože by to mohlo znamenat "rozsvěcečka (jedné, konkrétní) hvězdy". (Používaný tvar je Gimilnitîr, gimil "hvězdy" je neskloňovaný kolektiv. Podívej se na SD:427-428.)

Adűnaic nemá pravý genitiv. Místo něj často pouřívá složeniny; "Pán Amanu" může být míněn v souvislosti s "Amanskou zení". Vlastnictví se obvykle vyjadřuje předponou an- "potřící někomu" (v originále "to, of" - pozn.překladatele), často zkráceno na 'n: jako v Bâr 'nAnadűnę, "Pán (z) Anadűnę", Narîka 'nBâri 'nAdűn "Orlové Pána Západu" (SD:251, 428).

Předložkové přípony

Lowdhamova zpráva uvádí několik "příslovečných 'předložkových' elementů": ô "z, ze", ad, ada "do, k, ke, ku", mâ "s, se", zę "v, ve". Tyto elementy se připojují za normál substantiva; v Lowdhamově zprávě nejsou uvedeny případy koncovek. Předložkovým elementem je zřejmě i dalad "pod", např. v ugru-dalad "pod Stín". Toto dalad mohlo vzniknout včleněním -ad "do", z kontextu vyplývá, že význam neznamená stálovou pozici ve Stínu, ale pohyb do postavení pod ním: Ęruhînim dubdam ugru-dalad, "Eruhíni upadli pod Stín (do Stínu)".

Máme též některé příklady k ada "do, k, ke, ku, proti, dovnitř, směrem k": Avalôiyada "proti Valar", akhâsada "do (dovnitř) roklin (strží, průrev)", azűlada "směrem k východu (na východ, východně)". Příklady od mâ "s, se" a ô "od" ve frázi sâibęth-mâ Ęruvô " se souhlasem (od) Era". Jak u Avalôiyada tak u Ęruvô se objevil přechodový zvuk souhlásky mezi koncovými samohláskami kmene substantiva i a u a příponové elementy: y a v. Viz. SD:424.

"Genitivní" částice an, 'n zmíněné výše mohou být brány jako jiné předložkové afixy, ale jsou to předpony, ne přípony.

Přídavná jména

Ověřená adjektiva zahrnují slova jako izindi "přímý, rovný, upřímý, otvřený, slušný, poctivý, logický, jasný, ryzí, čistý" (miluji barevnost češtiny - angličanům na toto stačilo jediné slovíčko - straight - pozn. překladatele), burôda "těžký", ęphalak "daleký, odlehlý, vzdálený, nepřítomný" (důrazněji zdvojeně ęphal ęphalak "předaleký, velmi vzdálený"), a také (v SD:435) anadűni "západní". Není známo, jak se tvořil komperativ nebo superlativ, měl-li Adűnaic vůbec něco takového. Narozdíl od jazyků, jako je Němčina, "zde není m[asculinum,] f[emininum] či n[eutrum] adjektiv" (SD:425). Ale zdá se, že adjektiva odpovídají opisovaným číslům substantiv: Adjectiva dulgî "černý, špinavý, umazaný, nepřátelský, zarputilý, zlý" a lôkhî "křivý, zahnutý, křivolaký, nakřivo umístěný, pokroucený, zkroucený, pokřivený, deformovaný, křivácký, podvodný, nečestný, nepoctivý, darebácký" mají zakončení î, která tvoří plurál Adűnajku. Substantiva, která opisují, jsou také v plurálu: bawîba dulgî "černé (zlé)[byly] větry", kâtha batîna lôkhî "všechny cesty [jsou] zakřiveny".

Pouze málo toho víme o tvorbě adjektiv. Adjektiva anadűni "západní" je odvozeno od substantiva adűni "západ". Jelikož an je částice znamenající "z", anadűni je doslovně "ze západu", ale můžeme ho také brát jako adjektivum a skloňovat ho tak. Král Ar-Pharazôn je v Akallabęth nazýván "Zlatý", a pharaz značí "zlato". Jestliže je pharazôn výraz pro "zlatý", potom se musí koncovkou -ôn tvořit adjektivní forma. Ale také to může být substantivum odvozené od pharaz, doslova *"Ten, jež je zlatý"; -ôn je vskutku uvedeno v SD:425 jako nominální koncovka.

Tvrdili jsme, že "adjektiva normálně předcházejí substantivům" (SD:428). Bawîba dulgî "větry černé (zlé)" neznamená "černé (zlé) větry", je to nominální věta znamenající "větry byly černé (zlé)" (SD:iii).

Příslovce

V našich spisech se vyskytují pouze dvě adverbia: tâidô "tenkrát, za onoho času" a îdô "nyní, teď", pozdější varianta od îdôn. Zdá se, že tvar s koncovým n se používá před slovy, která začínají na samohlásku (platí i pro polosamohlásku Y: îdôn Yôzâyan - odpovítá používání a/an v angličtině). Substantivum Adűn "západ" sa dá zřejmě použít i v příslovečném významu "západní, směřující na západ". I částici bâ "ne-, *ne" (SD:250) můžeme klasifikovat jako příslovce.

Částice

Máme dva příklady minulého příčestí s -ân: zabathân "pokořen, ponížen" a zîrân "milován". Tato koncovka je zjevně příbuzné s primitivním Quendijským *-nâ, Quenyjsky -na nebo -ina. Obě příčestí se drží slov, ze kterých vycházejí.

Číslovky

Jsou známy pouze dvě číslovky. Satta "dva, dvě" a hazid "sedm" (SD:427, 428, hazad v SD:247). Základ pro "jedna, jeden" by mohl být ?IR (SD:432, ? = hlasivková stopka), z čehož pochází božské jméno Ęru, Jediný (Quenyjsky Eru), ale současný tvar číslovky "jedna" není uveden. Domníváme se, že všechny základní číslovky, s vyjímkou "jedné", jsou ve skutečnosti substantiva: gimlî hazid "sedm z hvězd" = sedm hvězd.

Zájmena

Nejsou známa žádná samostatná zájmena Adűnajku, přesto musela existovat. Některé zájmenné elementy můžeme isolovat ze sloves; viz. níže. SD:425 tvrdí, že Adűnaic "rozeznává rody (nebo raději pohlaví) v zájmenech třetí osoby", a dle SD:435 u a i "jsou základy zájmenných kmenů pro 'on' a 'ona'" - ale nejsou zcela jasná vlastní slova pro "on" a "ona". Překlad Hi-Akallabęth - "Ta, jež padla" (SD:247), naznačuje, že "ona" je hi. Že by bylo "on" *hu? (Srovnej s hebrejským hu' "on", hi' "ona".) Slovo nęnud je překládáno "na nás"; "my" nebo "nám,nás" by mohlo být *nęn.

Slovesa

Christopher Tolkien sebral následující informace z několika poznámek svého otce,které napsal k Adűnajským slovesům: "Slovesa měla tři třídy: I. bikonsonantní, např. kan 'držet, udržet, vydržet, přidržet, zadržet, zdržet, zastavit, bránit (něčemu), podpírat, udržovat, držet se'; II. trikonsonantní, např. kalab 'spadnout, padnout, upadnout'; III. odvozená, např. azgârâ- 'vést válku, válčit', ugrudâ- 'zastínit,vrhnout stín'. Byly zde čtyři časy: (3) kontinuativ (minulý); (4) minulý čas ('často používaný jako předminulý, kdež se používá aorist = minulost, nebo jako předbudoucí, pokud je aorist = budoucnosti'). Futurum, konjunktivní, a přací (optativní) byla tvořena pomocnými slovesy; a pasivum se tvořilo neosobní formou slovesa 's podmětem v akusativu'." (SD:439; (1) aorist 'odpovídá Anglické "přítomnosti", ale častěji se používal jako historická přítomnost či minulost".

"Odvozeniny" jsou zjevně slovesa odvozená od substantiv; ugrudâ- "zastínit,vrhnout stín" je zřejmě odvozeno od ugru "stín". Azgârâ- "vást válku, válčit" je snad inkorporováno ze substantiva "válka" (azgâ? azgâr?).

Tato slovesa jsou časována v Lowdhamově zprávě a konečný tvar je z Adűnajských fragmenů (Adűnaic fragments) (Uváděl jsem podměty ze sloves, protože slovesa mohou nějakdy souhlasit se svými podměty [bohužel nevím přesně, co tím chtěl autor říci - pozn. překladatele k pozn. autora]).

Slovesa přeložená do minulého času:

Vyskytuje se zde také kontinuativ minulého času - azaggara "[Ar-Pharazôn] bojoval"(delší dobu).

Pouze pár sloves je v (anglickém) přítomném čase:

Máme zde i příklad, jak mohl vypadat konjunktiv: du-phursâ "[moře] vylita".

A jeden příklad imperativu: Bâ kitabdahę! "Nedotýkej se mě!" (SD:250) Bâ je negace "ne-, ne"; jsou známa i příbuzná elfí slova (WJ:370-371).

Ještě než můžeme analyzovat samotnou strukturu sloves, musíme si zvlášť uvást různé afixy a základní slovesné tvary.

Slovesný plurál se vyznačuje zakončením -m: yanâkhim " jsou nablízku, přibližují se, přicházejí, přilétají", yakalubim "naklánějí se, padají", dubdam "upadli, padli", yurahtam "zlomili, rozbili". (Můžeme spojovat nam "jsme, jste (jsi), jsou" s dřívějším fragmentem z SD.312, jasně příbuzném elfímu základu NA "být", LR:374.)

Většina sloves má zájmenné předpony:

Tyto elementy musejí být předponami sloves je-li podmět v normálu (tento podmět musí bezprostředně předcházet slovesu). Zájmenné předpony mohou být též v případech, kdy je podmět v subjektivu (jako v Bârim an-Adűn yurahtam dâira "Páni Západu rozbili Zemi"), ale není to nutné.

POZNÁMKA: Dík příkladu dubdam "padli", bych řekl (autor), že v dřívější versi tohoto článku mohlo du- zanamenat "oni, ony,ona", ale jak ukazuje Matthieu Kervran, je du- možná jen součást základu *DUBUD "padat". Domníval jsem se, že kmen byl *BADAM, ale koncovka -am je snad flektivní (dána dohromady z koncovky pro minulý čas *-a a plurální koncovky *-m, srovnejme s -am v yurahtam "rozbili"). Podmět slovesa dubdam, konkrétně Ęruhînim, je v subjektivu, takže zde není nutná žádná zálmenná předpona. - Dvě rozdílné předpony pro 3. osobu pl., yu- a ya-, budou asi souviset s koncovkami u- "on" a a- *"to". Z tohoto důvodu yu- označuje mužskou skupinu - "oni" (podmětem yurahtam jsou Páni Západu), zatímco ya- se vztahuje k věcím či zvířatům - "ona" (podmětem yakalubim a yanâkhim jsou hory a orli). Mohla by mít předpona *yi- (z *yhi-) význam "ony" pro feminina, vztahující se k sg. hi- "ona"?

V našem příkladu imperativu, zvolání bâ kitabdahę! "nedotýkej se mě!" (250), znamená bâ "ne-". Musí potom znamenat kitabdahę "dotýkej se mě". Základ pro "dotýkat se" by mohl být *TABAD, zde ve formě -tabda-, se zájmennou předponou ki- *"ty" (viz. výše) a sufixem -hę "mě,mi". Ale -hę může být též imperativní koncovka, a potom je doslovný překlad bâ kitabdahę *"nesahej". Zatímco téměř všechny zájmenné elementy známé z Adűnajku mohou být přirovnané k elfským elementům podobného významu, zde není žádný Quendijský element pro první osobu alespoň vzdáleně pododobný -hę. Tato skutečnost může podporovat druhou variantu překladu tohoto sufixu.

Odstraněním zájmenných předpon a plurálového zakončení -m, dosáhneme následujících základních tvarů:

Přeložíno do přítomného času: nâkhi "je na blízku, je po ruce, *"přichází, přilétá, přijíždí" (základ NAKH "přijít,přijet,přiletět,připlout,přiblížit se,přistoupit"), kalubi "naklání se" (základ je KALAB "padat"). Může to být také tak, že i je část plurálového zakončení -im (srovnej se subjektivním plurálovým zakončením v Bârim "Páni"), takže slovesná forma je prostě nâkh, kalub - ale není zde žádný podklad, že by to tak mělo být, a systém by mohl být více souměrný, pokud přijmeme doměnku, že -i je součástí základního časovaného tvaru sloves.

Přeloženo do minulosti: nakkha "přišel, přijel, přiletěl(-a,-o)" (základ NAKH "přijít, přijrt, přiletět, přiblížit se, přistoupit"), dubda "padl, padal/-a/-o" (základ *DUBUD), rahta "zlomil, rozbil(-a,-o)" (*RAHAT), kallaba "spadl(-a,-o)" (KALAB), yadda "šel(-a,-o)" (*YAD),azaggara "bojoval/-a/-o" (je odvozeným slovesem, za základní tvar je označováno azgarâ- SD:439).

Možný konjunktiv: du-phursâ "aby se vylil(-a,-o), vylita" (*PHURUS).

Imperativ: tabda či tabdahę.

Dost hypotetická interpretace:

"Přítomná průběhovost (vid nedokonavý)" bikonsonantních bazí je tvořena A-obohacením kmenové samohlásky (mění a, i, u v â, ę, ô) a koncovkou -i. Proto nâkhi "jsou při ruce, jsou nablízku, *přichází, přilétají, přijíždí" z NAKH. (Musíme připustit, že kmeny jako ZIR "milovat" by mohli mít přítomný čas *zęri, zatímco RUTH "děsit, nahánět hrůzu" by mohlo mít přítomný čas *rôthi.) Trikonsonantní (třísouhláskové) základy zjevně tvoří přítomný čas podle vzorce 1-CS-2-U-3-I (přemístěním charakteristické samohlásky mezi první dvě souhlásky, vložením samohlásky u mezi druhou a třetí souhlásku a přidáním koncovky -i). Proto kalubi "naklánějí se, *padají" z KALAB "padat". Žádný příklad neukazuje, jak se tvoří přítomný čas sloves.

Minulý čas bikonsonantních bazí se tvoří zdvojením poslední souhlásky a přidáním -a. Proto je minulým časem od NAKH "přujít, přijet, přiletět, přiblížit se" nakkha (KH se vyslovuje v kkh s přídechem, tj. k + ach-Laut, je-li zdvojeno). Tvar yadda "šel(-a)" jesně ukazuje prosté zdvojení d > dd (kmen *YAD). Když přejdeme k minulusti u trikonsonantních bazí, v materiálu jsou zřetelné dva vzory. Všechny nalezené tvary končí na -a, stejně jako minulost u bikonsonaních bazí, ale druhá souhláska kmene se chová jinak. Tři slovesa se řídí dle vzorce 1-CS-23-A, s žádnou samohláskou mezi druhou a třetí souhláskou: saphda "rozuměl, porozuměl(-a)" (SAPHAD), dubda "cítil, pociťoval(-a,-i)" (*DUBUD) a rahta "zlomil, rozbil(-a)" (*RAHAT). Ale sloveso kallaba "cítil, pociťoval" od KALAB je tvořeno odlišně, dle vzorce 1-CS-22-CS-3-A: Druhá souhláska je zdvojená a charakteristickká samohláska zůstává před poslední souhláskou kmene. Je to skutečně tatáž minulost jako před tím? Neměl by být čas od KALAB, souhlasící s saphda, dubda, rahta, raději kalba, a neměli by být tvary od SAPHAD a *DUBUD, korespondující s kallaba, spíše sapphada a dubbuda? Tolkien používal kalba před změnou tvaru na kallaba (v obou případech s předponou hi- pro "ona"); viz. SD:288. Nezměnil čas či nepřepracoval gramatiku? Já si myslím (autor), že se prostě rozhodl pro užití jiného času. Proč by zde nemohli být dvě formy překládané do téhož času? Tolkien poznamenal, že namísto průběhové minulé formy, měl Adűnaic aorist " odpovídající anglické 'přítomnosti', ale častěji se používal jako historická přítomnost či minulost u vyprávění(narrativ)" (SD:439). Může být, že jeden z "minulých" tvarů, které jsme identifikovali, představuje aorist používaný jako minulost u vyprávění, zatímco ostatní "minulosti" jsou minulostmi kontinuálními. Ale který? Naší oporou je příklad odvozeného slovesa - azaggara "bojoval", které se dle překladu jeví jako kontinuální minulá forma. Základnější tvar je v SD:439 jako azgârâ- "vést válku ". Zajímavé je, že kontinuální forma zdvojuje souhlásku g. Můžeme přidělit kontinuální význam (vid nedokonavý) všem slovesům se zdvojenou druhou souhláskou kmene, jako jsou nakkha, yadda a kallaba, které by znamenaly "přicházel(-a)",*"chodil(-a)", *"padal(-a)" spíše než prosté "přišel, šel, padl(-a)"? A můžeme prostě prohlásit saphda, dubda a rahta za aorists? (odpovídající kontinuální minulé formě *sapphada, *dubbuda etc.)

Jediným příkladem konjunktiva, užitém v SD:439, tvořeném nějakým druhem pomocného slovesa, je du-phursa "vylita (aby se vylila)". Je předponový element du- pomocné sloveso? Phursa, zřetelně representuje trikonsonantní kmen *PHURUS "(vy-)řinout (se),prýštit, vystříknout", je sám tvarem označeným výše jako aorist. Takže, ještě jednou k hypotéze, dohodli jsme se, že aorist Adűnajku se tvoří pomocí předpony du- ke tvaru podobnému aoristu. Konjunktiv nenabírá plurálové zkončení -m, ani když je podmět (v tomto případu "moře") v plurálu.

Imperativ sloves ukrytý ve frázi bâ kitabdahę "nedotýkej se mě" je buď tabdahę nebo tabda, v závislosti na tom, budeme-li považovat koncovku -hę za rozkazovací zakončení nebo za zájmennou koncovku "mě, mi". Tabda (očividně odvozené z trikonsonantní báze *TABAD) je opět prostým tvarem předběžně určeným jako aorist. Musíme se rozhodnout, zda je Adűnajský imperativ tvarem aoristu nebo je tvořen přidáním sufixu -hę k aoristu.

ADŰNAJSKÝ SLOVNÍK

U některých příkladů nejsou vysvětlivky; Tolkien/Lowdham zkrátka zmínil tvar slova k ilustraci nějaké pointy týkající se fonologie či odvození slov, ale nevysvětluje to konkréktní slovo. Dlouhé samohlásky se označují cirkumflexem; hlavní zdroj (Lowdhamova zpráva) používá místo nich vodorovnou čárku, ale ve vyprávěních jsou používány cirkumflexy. Neméně významné jsou čísla stránek odkazující k Sauronově porážce (SD). Spřežky th, ph, kh představují spiranty (th jako anglické měkké "f" [např. ve "think"], ph = "f" a kh = "k" s přídechem [jako v němčině ach-Laut - nepř. "die Katze"]), zatímco tth, kkh jsou aspiranty (t + th, k + kh); pph, bez příkladu, je prostě p + f (viz. SD:419). "Báze" jsou psané velkými písmeny. Dřívější tvary z Lowdhamových "fragmentů" (SD:311-312), dle Tolkienovy revise zastaralé, jsou vyloučeny. Stejně tak i několik tvarů a jmen, které se nezdají být poplatné myšlence, se kterou Tolkien Adűnaic opustil. Pár zastaralých výrazů je uvedeno za zápisem tvaru, který je nahradi, ale nejsou uvedeny odděleně. Uvádíme jména númenorejských králů, spíše s odkazy na stránky z Nedokončených příběhů (Unfinished Tales - UT), než z Pána prstenů Dodatek A (LotR Appendix A) , všechny kopie UT mají uniformní ostránkování (nevím ale, jak moc odpovídají vydáním českým - pozn. překladatele).

Zpět na předchozí stránkuReagovat na článek

Přeložil František Spoutil
JeremiůvJ.R.R.Tolkien
Jirka Wetter, jeremius@usa.net

poslední změna: 2. listopad 2000

URL: http://www.fantasyplanet.cz/jeremius/jrr_tolkien/index.htm