Menu

Valarin - jako lesk mečů

Též nazývána: Valian, a (v Quenye) Valya či Lambë Valarinwa

VNITŘNÍ HISTORIE

Valar si vymysleli vlastní jazyk, bez diskuzí nejstarší na celé Ardě. Nepotřebovali mluvit jazykem; byli andělskými duchy a mohly tedy komunikovat telepaticky. Ale v Ainulindalë stojí, že "Valar na sebe vzali tvar a vzhled," když vstoupili do Eä na počátcích Času. Stali se sebeztělesněním. "Vytvoření lambe [jazyka] je hlavním znakem tohoto Vtělení," jak objevil Pengolodh, mudrc z Gondolinu. "Valar, oděni do tohoto hábitu, by nevihnutelně během svého dlouhého bytí na Ardě vyvinuli svůj vlastní jazyk" (WJ:397). Není pochyb, že to byl tento případ, na který se odvolávali Valar ve starém učení Noldor.

Když Eldar připluli do Valinoru, Valar i Maiar rychle převzali Quenyu a někdy jí používali i při rozhovorech mezi sebou. Ale Valarin nebyla vytlačena Quenyou, a byla stále slyšet, když Valar vedli své velké debaty. "Řeč a hlas Valar jsou velké a přísné," napsal Rúmil z Tirionu, "a navíc rychlé a slabé v pohybu, což vydává zvuk, který my těžko napodobíme; a jejich slova jsou většinou dlouhá a hbitá, jako ostří mečů, jako ševel listů za silného větru či pád kamenů z hor." (že by to záviselo na tom, který Vala zrovna mluvil? - úvaha překladatele) Pengolodh je méně lyrický a též méně zdvořilý: "Prostý efekt Valarin na elfí uši nebyl příjemný." (WJ:398) Valarin obsahovala mnoho zvuků cizích eldarským jazykům.

I přesto si Quenya vypůjčila několik slov z Valarin, ale ta byla obvykle velmi pozměněna, aby více vyhovovala omezující fonologii Vznešených Elfů. Ze Silmarillionu připoměňme Ezellohar, Zelený pahorek, a Máhanaxar, Kruh Osudu. Tato, pro Quenyu cizí slova, jsou převzata z valarského Ezellôchâr a Mâchananaškad. Jména Valar Manwë, Aulë, Tulkas, Oromë a Ulmo jsou vypůjčena z valarského Mânawenűz, A3űlęz, Tulukastâz, Arômęz a Ulubôz (či Ullubôz). Stejně jako jméno Maii Ossëho (Ošošai, Oššai). Jméno Eönwë a snad i Nessa jsou asi také převzatá z Valarin, ale původní tvar jmen není znám.

Někdy Quenyjské slovo odvozené z Valarin nemá přesně tentýž význam jako slovo původní. Axan "zákon, pravidlo, příkaz, přikázání" je odvozeno ze slovesa akašân, pravděpodobně znamenající "On říká" - "on" není nikdo jiný než sám Eru. Vanyar, kteří byli v užším kontaktu s Valar než Noldor, přijali také více slov z jejich jazyka, jako ulban "modrý(-á,-é)" (původní valarský tvar není znám). Ale sami Valar povzbuzovali Elfy k překládání valarských slov do jejich krásného jazyka, než aby přejímali a přizpůsobovali si původní valarské tvary. A tak také povětšinou činili: Jména Eru "Jediný = Bůh", Varda "Vznešená", Melkor "Ten, jenž povstává v Moci" a několik dalších jsou stoprocentně elfská slova, ale vzniklá přeložením jmen ve Valarin. Viz. WJ:402-403, kde je úplný seznam takto přeložených slov a jmen.

Záhadnými cestami ovlivnila Valarin i jiné jazyky, než Quenyu. Je zajímavé zmínit valarské slovo iniđil "lilie, či jiná velká jednotlivá květina", které se vyskytuje v Adűnaiku (Númenorejštině) jako inzil "květina, květ" (např. v Inziladűn "Květ Západu", UT:227). Jak se mohlo valarské slovo dostat do Adűnaiku? Když Elfové, a snad i Vanyar, navštěvovali Númenor? Z Khuzdul, ve které Aulë toto slovo použil? Panuje zde ale jistá nejistotat, zda byla řeč předků Edain natolik ovlivněna Trpasličtinou. Není ani žádný záznam o tom, že by nějaký Vala kdy navštívil Númenorejce (za vyjímku by se dal považovat jen Tuor - pozn. překladatele) a mluvil přímo k nim a i kdyby, tak by jistě použil jazyk, kterému by rozuměli a ne Valarin. (Co se mého názoru týče, nejlogičtější mi příjde ta elfí cesta, bohužel ale nevím, jaký výraz pro květ se používal např. v Noldorin - názor překladatele.)

Anthony Appleyard poznamenal, že slovo v Sauronově Černé řeči, nazg "prsten", je asi vypůjčeno z valarského naškad (či anaškad? Slova isolovaného z Mâchananaškad "Kruh Osudu", takže si nemůžeme být správnou formou jisti). Jakožto Maia by měl Sauron Valarin znát.

Mluvilo se čistou Valarin i mimo Blaženou říši? Melian, jakožto Maia ji určitě znala, ale obvykle neměla mnoho příležitostí, kdy by jí po dlouhou dobu své existence jakožto královna Doriathu použila. A i mnohem později, ve Třetím věku, zde byli tací, kteří téměř jistě Valarin ovládali - Istari; je možné, že ji používali při rozhovorech mezi sebou. Když vzal Pipin spícímu Gandalfovi palantír, je zaznamenáno, že "se čaroděj ve spánku pohnul a zamumlal nějaká slova v nějakém cizím jazyce (LotR2/III kap. 11). Mohla to být Valarin, kterou Maia Olórin promluvil ze spánku? (Ale abychom se na to podívali ze všech stran, není vůbec jisté, měl-li Tolkien v době psaní Pána prstenů jasnou představu o Valarin; viz. níže).

VNĚJŠÍ HISTORIE

Tolkienova myšlenka jazyka Valar se s časem měnila. Jeho původní záměr byl, že Valarin byla jediným předchůdcem elfích jazyků - Primitivní elfština vznikla, když se Elfové pokoušeli naučit se Valarin od Oromëho v Cuiviénenu (viz. LR:168). Tato myšlenka byla později zamítnuta; v publikovaném Silmarillionu, Elfové vyvinuli svou vlastní řeč, ještě před tím, než ja Oromë našel. Během okamžiku byl starý koncept jazyka Valar opuštěn: Roku 1958 v dopise do Rhona Beare Tolkien tvrdí, že "Valar neměli žádný svůj jazyk, neboť žádný nepotřebovali" (Letters:282). Ale o nějakou dobu později v eseji "Quendi and Eldar", která pochází asi z roku 1960, se valarský jazyk znovu objevil, ale byl nyní presentován jako jazyk velmi odlišný od elfích jazyků a téměř nebyl jejich předchůdcem (WJ:397-407). Jak už bylo zmíněno, vyskytují se v publikovamém Sirmallionu poquenyzovaná (no, zkuste vymyslet lepší slovo - pozn. překladatele) valarská slova: Ezellohar, Máhanaxar.

V dřívějších zdrojích nalézáme v elfí etymologii vysvětlení jmen, která jsou nyní prezentovaná jako vypůjčená z Valarin. Např. jméno Aulëho, boha řemesel, je v Etymologies odvozeno z GAWA "vymyslet, vynalézt" (LR:358). Valarské jméno A3űlęz vzniklo později.

Tvrdí se, že Tolkienovou inspirací pro Valarin byla stará babylónština; některé náznaky obecného stylu Valarin připomínají taková slova jako "Etemenanki" - jméno velké babylónské věže (ziggurat). I když je tento pohled založený pouze na této doměnce a my se můžeme právem ptát, proč Tolkien použil zrovna babylónštinu jako předlohu jazyka bohů z jeho mýtů. Spíše se prostě zaměři na velmi osobitý styl, ze kterého byl vytvořen jazyk zcela nezávilslý na rodině jazyků elfských a co víc, jazyk, který vyvinuli a jímž mluvili nadlidské bytosti.

STRUKTURA VALARIN

Valarin obsahuje mnoho zvuků a Tolkien tedy používal mnoho speciálních písmen, aby je vyjádřil. Měla přinejmenším sedm samohlásek, a, e, i, o, u (dlouhé a krátké), plus ć (jako v anglickém cat) a speciální otevřenou variantu o, ležící svým zvukem asi někde mezi anglickými samohláskami a, o jako např. v card a sore. Vyskytuje se zde i pár spirant: đ (jako th v the), ţ (jako th ve thing), 3 (v angličtině se nevyskytuje; je to spirantní ekvivalent g, odpovídající gh ve skřetím ghâsh) (v češtině by mu odpovídalo znělé ch - vyslovujeme ho před jinou znělou hláskou - např. "kdybych byl" - pozn.Wanthalfa), a ch odpovídající německému či velšskému ach (Tolkien ji ve svém přepisu Valarin značí řeckým chí) (Více - méně klasické české ch - pozn. Wanthalfa). Výbuchové souhlásky zahrnují znělé b, d, g a neznělé p, t, k. Spřežky ph, th, bh označují pravděpdobně aspirované explosívy (t.j. s přídechem) jako p, t, b následované h. Jsou zde minimálně tři sykavky, z, s a š (toto je původní zápis, žáná moje úprava - jak vidno, Tolkien asi musel vědět, že existují jazyky, které používají háček - pozn. překladatele). Jsou známy dvě nosovky, m a n. Valarin měla vibrantu (znělé) r a laterálu l, plus polosamohlásky y a w.

Většina slov je stavěná dle vzoru (Y)XYXY...atd, s málem souhláskových klastrů, avšak uprostřed slov se často vyskytují br, lg, ll, gw, šk, st.

Plurální infix -um- se vyskytuje v Mâchanâz pl. Mâchanumâz "Vyvýšený, Aratar". To je vše, co se dá říct o gramatice Valarin.

Slovo dušamaűđân "pokažený, zničený, zmařený" je nejspíše, díký své vysvětslivce, trpné příčestí, pokud bysme znali sloveso "pokazit, zničit, mařit", mohli bychom zjistit proces, kterým se taková příčestí tvořila. O plnně doloženém slovese akašân, se tvrdí, že znamená "(on) říká". Teoreticky by mělo jít toto slovo rozdělit na kořen "říci" a přípony s významem "on" a "přítomný čas", ale nemůžeme oddělit morfémy alespoň s náznakem důvěryhodnosti.

Jak ukazuje Rúmil, slova, zvláště jména, mají tendenci být spíše dlouhá, přesahující osm písmen jako v Ibrîniđilpathânezel "Telperion".

Všechna známá jména Valar končí na -z: A3űlęz "Aulë", Arômęz "Oromë" (podívete se do slovníku, kde je zmíněna výslovnost), Mânawenűz "Manwë", Tulukastâz "Tulkas", Ulubôz nebo Ullubôz "Ulmo". Ostatní jména už tuto koncovku nemají, dokonce ani jméno Maii Ossëho (Ošošai, Oššai). Ale tutéž, snad shodnou, koncovku mají i slova ayanűz "ainu" a Mâchanumâz "Aratar". U slova ayanűz ve slovníku níže je vysloven předpoklad, že obsahuje nějakou formu inflexní koncovky.

Jediné, co můžeme říci o větné skladbě, je to, že adjektiva asi následují za substantivem, které popisují: Aţâraphelűn Amanaišal "Arda Nezkažená", Aţâraphelűn Dušamanűđân "Arda Pokažená".

SLOVNÍK VALARIN

Dlouhé samohlásky jsou označeny circumflexem (^); zdroj používal vodorovné čárky. Zvuk odpovídající německému ach-Lautu je ve zdroji zapisován řeckým chí; zde je použita spřežka ch. Ve zdroji je zpětná spiranta často zapisována jako gh, Tolkien používal písmeno podobné číslici 3, které je užito i zde. Vanyarská slova pro barvy nasar "červaná" a ulban "modrá" jsou sice odvozené z Valarin, ale nejsou to tvary původní, takže se v seznamu nevyskytují.

Zpět na předchozí stránkuReagovat na článek

Přeložil František Spoutil
JeremiůvJ.R.R.Tolkien
Jirka Wetter, jeremius@usa.net

poslední změna: 2. únor 2001

URL: http://fantasy-scifi.net/jrr_tolkien/