Specialita: poblíž není Mordor, ale Hůrka
A tak podobně. U méně známých míst možná bude stát za to se trošku více rozepsat.
Je kosa.
Plískanicový podzim v plném proudu, elfové vytahují teplé pláště a trpaslíci si dýchají na zkřehlé prsty. Vzpomínky na horké léto blednou. Což je poněkud občerstvit? Snad z nich zavoní ta speciální směs sluníčka, sušeného athelasu, borové smůly, borového štěstí, oříškového másla a dalších ingrediencí, které připomínají prázdniny. Stačí jen zavřít oči (a otevřít kalendář) -- ano, a rázem je 10. červen a k velikému(1) hradu Helfštýnu proudí davy. Povětšinou jsou to skřeti(2), taky pár hobitů a asi třicítka, možná čtyřicítka Mocných(3) , kteří se rozhodli dát družinám dobrodruhů možnost vyzkoušet si, co obnáší taková cesta k Orodruině.
Je asi tak za pět minut třičtvrtě na odpoledne, účastníci zhruba doproudili a na věži na hradě se Standa Rygal snaží vysvětlit druhé straně barikády, co vlastně máme zítra po těch nešťastnících chtít. Kontroly jsou jakžtakž bez boje rozebrány, Palča vysvětluje přítomným nevojákům význam pojmu závodčí(4). Snažím si představit, jak budu přesvědčovat hobity, že jsem Elrond. Zaznívají jakési signály(5) a začíná skautský nástup. Pohled na davy a davy hobitích družin je vskutku monumentální. Než padne úplná tma, většina lidí pobíhá, hledá, vyvěšuje mordorské, gondorské, kdovíjaké a ještě jiné vlajky, vaří, zacpává si uši před výbuchy smíchu stovek diváků, kteří se shromáždili na nádvoří, aby shlédli (co jiného než) Pána Prstenů by Gothmog br., chystá se na zítřek a především se dobře baví pohledy na šedivě ustarané tváře hlavních organizátorů.
Počítač stále ještě nezvládl nával příchozích a opět potvrzuje, že používat k vážné práci technické vymoženosti je nezodpovědnost. Hobiti se dožadují noční hry. Už padla úplná tma. Úzký kroužek nás Mocných neodolá a prolézá i ty části hradu, kam je přístup přísně zakázán(6). Bára leze s neobyčejnou virtuositou ve svých dlouhých bílých šatech po zdech, Daniela diskutuje architektonické problémy. Hrad je báječný.
Padla ještě úplnější tma, všechno spí, aby nabralo síly na zítřek, vlastně dnešek, který vzápětí nastává. Oba závodčí berou své ovečky ověšené Odulami, studijní literaturou, luky, Dlouhým seznamem a mnohým dalším jakož i prostředky k přežití - vypadá to, že pršet hnedtak nepřestane - a vyrážíme. Cestou do Roklinky ztrácíme tuším Máselníka a Toma Bombadila a debatujeme o možnostech modernizace skřetí armády. Stromovous připomíná dílo pojednávající o této problematice, ale nikdo ho nezná(7). Roklinka je pohodlná a obydlená.
Poslední Namárië a zbytek organizátorů mizí za zatáčkou. Instalujeme vhodné exteriéry, jíme, klábosíme s místními elfy, čekáme. Kolem poledního se objevují první tlupy. Hobiti obvykle aspoň tuší, jak se jmenovali otcové členů Společenstva, někteří jsou dokonce schopni zasvěceně diskutovat o tom, kdo to byl Earendil(8), ale najde se i množství skřetů, kteří jen mírně zpomalí a křiknou: „Pán prstenů? To sem nečet’, dej mi trestný minuty a valíme dál.“ Jejich škoda.
Pak už to jde ráz na ráz, Elrond se rozdvojuje a přechází na multitasking, až se konečně objeví myslím Bouře Na Caradhrasu se zbytkem pudingu(9) a praví, že je konec. Demontujeme a demolujeme Roklinku a vyrážíme procházkovým krokem směr Šedé Přístavy. Cestou potkáváme spoustu dobrodruhů, kteří trpělivě snášejí obrovské čekací doby(10), zdravíme mimo jiné trpaslíky v Morii, Fangorna, Paní Éowyn v Rohanu, naprosto dokonalého Gluma, dívčiny v Domech Uzdravování, překvapuje nás způsob inscenace záchrany Faramira před hranicí a nakonec se vyhrabeme kolem Mlčenlivých Bdících až k Hoře Osudu. Stálo to za to.
Na pokraji smrti(11) stojíme u Puklin Osudu a uvažujeme o tom, že by nebylo marné někdy v té Hranické propasti přespat. Dojem kazí jen poslední Mocný, který neví, co jsou to Šedé Přístavy. Zpátky do Kraje jedeme s uondanými hobity. Na cestě je ještě množství družin a tak se rozhodujeme, že není žádný spěch a mizíme ke Skákavému Poníkovi. Mají samozřejmě zase jenom smažák. Boli elfovia vegetariáni? Náladu mi lepší ananasový kompot a také helfštýnští šermíři, kteří nás svezli do toho zdrcujícího kopce.
Na hradě pobíhá Standa a shání literaturu, aby mohl nastudovat velkolepou korunovaci. Aragorn šrotí sekvence v quenijštině. Počítač hodnotí a hodnotí. Nezdolní hobiti hrají po hradě další hru, pracovně nazvanou ‘Kolik měla Arwen let, když si brala Aragorna?’ a snáší se další úplně úplná tma.
A už je dole. Nádvoří se zaplňuje úplně kdekým, veliká vatra hoří a praská. Jejda, zase ten Kamelot a to tak, že pořád. Radši mizím. Ve věži zatím čípotač už dočípotal, zasvěcení tuší, že vavříny patří družině jménem Tor (nebo tak nějak podobně strašně) a chystá se půlnoční zjevení Tolkiena na hradbách. Což se Palčovi s jistým zpožděním daří. Bára výstup komentuje poznámkou, že to byl skutečně sám JRRT, poněvadž mu nebylo rozumět ani jediné slovo.
Oheň jasně plápolá, příroda se ukládá a já taky. Ráno se skládá ze snídaně a korunovace(12). „Hurá, hurá, vrátil se král“, skandují davy a Gandalf se směje zpod bleděmodrého klobouku. U kovárny začíná ‘seminář o Tolkienovi’. Zbytky zasvěcených se povalují v trávě, odmítají diskutovat o tom, kdo to byl Tom Bombadil a Standa vede rozpravu způsobem, kterým zřetelně připomíná Hynka Meda.
Pokud je mi známo, všem je dobře. Docela se to vyvedlo. Tlupy skřetů postupně opouštějí místo činu a my je po obědě zvolna následujeme. Cestou domů ještě Standovi není tak úplně jasno, čím se pokusí odrovnat účastníky příští rok; a to ještě tou dobou neví, že na Helfštýn byla uvržena zápoveď. Škoda. Ale nevadí - čerstvé zprávy praví, že po loňském „Hoboušovi“ a letošním „Lotroušovi“ se na příští rok chystá „Silmouš“ někde jinde. Nastudujte si gondolinskou problematiku a rozhodně přijeďte. Ono totiž organizátorů je sice dost, ale Organizátorů není nikdy dost.
(1) jedním z vůbec největších svého druhu
(2) při pohledu na jejich počet (a někdy i chování) si
člověk nemohl nepovšimnout podobnosti skaut & skurut
(3) no, Mocných.. moc ne. Ke konci spíš nemocných.
(4) co, vy to taky nevíte? Tak se ho příležitostně zeptejte.
(5) anebo že by ne? Já už vlastně nevím. Obecně vlastně platí, že to tak možná moc nebylo, bylo jinak a navíc, jak praví klasik, ne nutně v tomto pořadí
(6) tak už se, pane kasteláne, nezlobte
(7) jde samozřejmě o pojednání o bitvě u Střely, viz Thorin 2/94 a další
(8) nejčastější odpověď zní ‘takovej meč'
(9) který jí sloužil k simulaci sněhové vánice
(10) kteréžto byly jedním z mála výrazných nedostatků hry - někde se čekalo i celé hodiny
(11) hladem, mrazem, vyčerpáním, otravou z teplických pramenů, ...
(12) které předcházelo vyhlášení výsledků, rozdávání hobitů z drahých kovů ap
|
-dopisovatel- |