Příznivci Keltů, kterým připadne Bratrstvo Keltů přeci jenom příliš organizované, ale kteří by se rádi nějak kontaktovali s podobně postiženými, mohou zkusit Společnost pro keltské národní obrození. Kontaktní adresa: Vladimír Matl, Okružní 370, 274 01 Slaný. Členové redakce však i nadále raději zůstanou Kelty pouze v lehce duchovním slova smyslu.
Podle vcelku důvěryhodných informací se v hitparádě televize Nova Eso objevily při uvádění písniček jako hudba na pozadí skladby pánů Hromka a Hrubého. Navzdory této skutečnosti bude ovšem trvat ještě asi dlouho, než se Eso stane poslouchatelné pro většinu našich členů.
Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, hodlá nakladatelství Paseka skutečně vydat astrologickou knihu inspirovanou Tolkienem. Autora ani přesný název se nam zatím zjistit nepodařilo, podle neoficialního sdělení pouze víme, že kniha bude vycházet z númenorejského kalendáře a númenorejských tradic.
Tato oblíbená hudební skupina pokřtí 15. října v divadle ABC svoji druhou desku. Zdá se, že zbýva pouze vydat druhý zpěvník a dohoní tak neméně oblíbenou hudební skupinu Asonance.
14. června zemřel Roger Zelazny, autor celé řady knih, u nás proslavený hlavně díky svojí sérii o kralovství Amber.
28. srpna se navždy uzavřela tvorba německého spisovatele Michaela Endeho, autora takových knih jako Devčátko Momo nebo Příběh, který nikdy neskončí.
Kemo, pes sestry jednoho z našich redaktorů, kulhá. Podle sdělení rodinného veterináře dr. Topinky je vyloučeno, aby to bylo způsobeno účastníky Radostin, kteří ho píekrmili tak, že celý další den nechtěl jíst. Díky nasazení antibiotik se Kemův stav postupně zlepšuje. Přejeme brzké uzdravení.
Na sklonku prázdnin absolvovala redakce poprvé (a snad i naposledy) ve svém životě chmelovou brigádu. V současné době drží intenzivní palačinkovou dietu a pomalu se vzpamatovává.
Firmu vyrábějící bonbóny Mentos hodlá za lživou reklamu žalovat jeden z našich redaktorů. Během dvou dnů snědl několik balení zmiňovaných bonbónů ve snaze napsat článek pro Minas Tirith, ale žádný nápad se nedostavil.
Redakci Minas Tirith se po velikém usilí konečně podařilo přijít na to, proč se letos Bilboviny konají za tak podivných okolností v životu téměř nebezpečných podmínkách. Podle člena vedení, který si nepřeje být jmenován, je to proto, aby nemohl být promítán slavný český překlad filmu Pán Prstenů. Děje se tak na žádost britské Tolkienovy společnosti, neboť Tolkienovu náhrobku z cornwallske žuly hrozilo poškození od toho, jak se pan profesor neustále převrací v hrobě.
Poté, co se mu nepodařilo vybudovat si kariéru ve státní správě, zkouší to Sauron ve zdravotnictví. Soudíme tak alespoň podle povídky Daniela Špačka Conan a pátek třináctého v Dechu draka 3/95. Při ošetření zlomené ruky slavného hrdiny zde totiž bylinářka Bylina použije prostředek zvaný SADRA Sauronův Automatický uzDRavovač zlamAnin.
Druhé místo v kategorii Titul mimo beletrii získala v soutěži časopisu Ikarie Ikaros 1995 kniha ilustrací Svět J. R. R. Tolkiena. Jde již o několikáté ocenění, které se věcem souvisejícím s JRRT v této soutěži dostalo.
Pravidelní návštěvníci pražských pelouchů si jistě vzpomenou na sázku Blanky Vicenové a Jirky Grunta o to, zda je rok 2000 přestupný. Blanka nedávno uznala, že skutečně přestupný je, a tak se všichni můžeme těšit na spoustu výborné limonády na některém z prvních pelouchů. Dobrá sázka je - jak kdosi poznamenal - lepší než penzijní připojištění.
V některých pražských knihkupectvích se již objevil tradiční tolkienovský kalendář na příští rok. Autorem je Ted Nasmith. Doposud všichni, kteří tento skvost zahlédli jsou nadšeni, pějí chvalozpěvy a vytřásají ze svých prasátek potřebných cca 270,- Kč (to se ovšem jako obvykle netýká poněkud škudlilské redakce Minas Tirith, která rozhodně nic nevytřásá a přemýšlí jestli je lépe nakoupit polomáčené sušenky nebo žloutkové věnečcky).
Zatímco kalendář seženete i v Čechách, pro šachy s Tolkienem inspirovanými skleněnými figurkami si musíte zajet do zapadlých obchůdků v Oxfordu. Ale pozor, jedna figurka stojí 200 liber. Redakci by vskutku zajímalo, zda se Karlovi Makovskému podařilo ve Skotsku na malinách vydělat na celou šachovou soupravu.
Upozorňujeme všechny, kteří si doposud neprohlédli výlohu divadla Minor věnovanou představení Hobit, že už tak nejspíš neučiní, protože byla zrušena a v současné době se nově upravuje. Vyloha věnovaná hře Bilbova cesta doposud statečně přetrvává. Podle našich informací nemá tato záležitost nic společného s odchodem pana Frieda, který se nyní vžívá do role F. L. Věka na kulturní misi v Neratovicích.
Další z našich zasloužilých členek, Bára Krylová, uspěšně proplula závěrečnými peřejemi vzdělávacího procesu. Členové její drakobijecké skupiny tento úspěch ocenili překrásnou dýkou, kterou oslavenkyni slavnostně předali přímo na půdě staroslavné Karlovy university. Chudák Bára potom musela svým známým (latinsky!) vysvětlovat, oč běží.
I letos se na celorepublikovém setkaní fanoušků sci-fi sešla pěkná řádka tolkienovců. Naštěstí se redakci povedlo trochu zchladit hlavy obzvláště aktivních členů, takže k organizování oficiálních propagačních akcí nakonec nedošlo. Neopakovaly se rovněž špatné zkušenosti z loňského roku, kdy skupina jakýchsi neorganizovaných fanoušků uspořádala znalostní test maskovaný za čajový dýchánek (odkud musela redakce tohoto listu znechuceně prchnout). Užívali jsme si tedy besed s Terry Pratchettem a Robertem Holdstockem a vůbec se měli docela fajn.
Od Oslavy neuplynulo ani půl roku a na ruzyňském letišti se 7. září objevila skupina podivně vyhlížejicích postaviček s finskými nápisy na kufrech s tolkienovskými tričky (popravdě bylo jen jedno, které nám věnovali, zato na něj byl obdarovaný patřičně hrd). A aby to nestačilo, bylo jich ještě víc než minule, slovy sedm. Usídlili se mezi břevnovským klášterem a letohrádkem Hvězda, kde spřádali plány, odkud začít s dobýváním místniíh pamětihodností.
Filip s Danielou, kteří se snažili jejich dejinmilovné choutky usměrňovat (po víkendu jejich roli převzal Karel), je v sobotu vyslali na Karlštejnsko a Křivoklátsko; zhýčkaní Finové byli ovšem natolik vyčerpaní návštěvou Koněpruských jeskyní a následným šestikilometrovým pochodem na Beroun, že na nějaké hrady nebylo ani pomyšlení. Nejsilněji ale zapůsobila návštěva kostnice v Sedleci u Kutné Hory, kam jsme se vypravili namísto příliš vzdáleného Českého Krumlova.
Stejně jako hosté i my doufáme, že reciproká návštěva ve Finsku (a následná reportáž do MT) na sebe nenechá dlouho čekat.
Prázdninové příhody Pavla Housera budí takovou pozornost, že náš časopis prostě nemohly minout. Kdesi na severu prý spadl do pasti na medvědy a v Londýně mu liška ukradla hodinky. Vrcholným číslem (typicky balancujícim na tenké hranici s nevkusem) je ovšem pokus nechat se vyfotografovat u Tolkienova hrobu s krumpáčem. Podle našich informací tomu naštěstí zabránil jeden z britských stražníků.
HONY SOYT QUI MAL PENCE.
|
Toomz |