Galadriel vydali The Mirror Of Ages

ROCK&POP č. 5 1999:

Čeští rockeři, potažmo metalisté si vždycky trošku nafoukaně mysleli, že oproti svým slovenským kolegům jsou jaksi o krok napřed. Jenže ona to už dost dlouho není pravda a týká se to např. i doom metalu. Tvorba bratislavských Galadriel, jak ji zachycuje jejich druhé CD, budiž jasným argumentem.

Ponurost a surovost je tu ředěna melodickou provzdušněností a jakousi až zasněnou melancholií přesně v tom poměru, jak se na správný 'zkázonosný kov' sluší a patří. Jistě, znalci mohou mluvit o určitém uváznutí v tenatech jkišé daného žánru: prolínání brutálního chropotu s éterickým dívčím vokálem, podvarvování skladeb pastelovými tóny kláves či tradiční temně romantická témata textů - stačí jen přeložit si názvy jednotlivých songů (Květina a temný motýl, Čas soumraku...). To je neoddiskutovatelný fakt, skutečně objevné momenty se tu objevují poskrovnu. Nicméně Galadriel zvládli svouji muziku s patřičnou aranžérsko-kompoziční grácií a výtazovou suverenitou, a to přece není tak málo. A poslední dvě skladby (The Battle By Wogastisburg a Solitude) nutno označit za skutečně hodně povedené.