 |
Trochu cynicky, ale dnes jsem se opravdu pobavila jednou knížkou, kterou jsem si našla jako "lehké letní čtení".
Ve skutečnosti to mohlo mít podtitul: "Jak nepsat knihy v 32 názorných kapitolách" :-)
Autorka opakovaně do děje, celkem logicky a nenásilně, zakomponovala nesnáze, které mají za úkol hlavním hrdinkám komplikovat život.
Jenže pokaždé se zřejmě lekla toho, že by pak musela napsat, JAK jim to ten život zkomplikovalo a JAK to vyřešily.
Ona to tudíž vyřešila snadno - nesnáz prostě skončila. Sama. Jen tak. Dřív než mohla nějaké ty komplikace způsobit.
Chápu, bez příkladu to není ono. Máte smůlu, neuniknete, protože se prostě musím o ten zážitek podělit :-)
Tak například v jedné z dějových linií sledujeme rozvedenou matku malého syna, která se s jeho otcem rozešla celkem v dobrém, ale moc se nestýkají. Bývalý manžel přijde s návrhem, aby syn ztrávil 14 dní s ním u jeho rodičů, matka souhlasí. Načež jí bývalý manžel zavolá, že syn je u ní zjevně nešťastný a proto se rozhodl podat k soudu žádost o jeho svěření do opatrování. Super, komplikace!
Matka je nezaměstnaná. Super, další komplikace! A těsně po porodu trpěla depresemi a byla v péči psychiatra. Paráda, říká si čtenář, teď bude muset o syna bojovat a bude to dramatické a napínavé...
...matka odjede k rodičům svého bývalého, aby s nimi promluvila. Ti jí sdělí, že je to celé pitomost, že s tím nesouhlasí a navíc, že její bývalý manžel odešel z domova a už tři dny ho neviděli.
Ok-ej. Takže to bude jiná komplikace? On jistě zešílel a teď unese syna nebo spáchal sebevraždu nebo ...
...nebo přespal dva dny v hostelu a další den proseděl na lavičce, kde uvažoval o tom, jaký je pitomec. Tak ho bývalá menželka našla, odvedla domů...a tím to skončilo. EHHHHH?!
V jiné scéně je jiná hrdinka postavena před dilema - vrátit se do práce, kde jí čeká povýšení, nebo pomoci sestře, která se zhroutila? Vybere si sestru. Nepoučený čtenář čeká drama.
Šéfová dotyčné smířlivě prohlásí, že to teda si nějak půjde, aby si vzala tu dovolenou, no...
Takových "zápletek" je tam asi deset.
Ovšem NIC, naprosto nic vás nepřipraví na samotný závěr. Cituji: "Stejně je to neuvěřitelné, že jsi zdědila ten majetek po pratetě a právě v tu chvíli odstoupili ti zákazníci od projektu, takže jste s manželem mohli tu restauraci koupit!"
Ano, přítelkyně měla naprostou pravdu. Bylo to neuvěřitelné!
Už vím, jak zakončit román nebo povídku. V poslední scéně vložím vedlejší osobě do úst něco jako: "Stejně je to neuvěřitelné, že se ukázalo, že jsi vlastně dcerou milionáře!" |
