06:50:34
28. 10. 2021

Místnost
Galerie poezie
Údolí Martin Hassman - Pandemie

Bacily poezie
se šíří davem
rychlostí japonské rychlodráhy

smrtící potvory
odolávající lékům dneška.

Cpi se penicillinem
sprchuj se ledovou otužilče
stejně nevydržíš
skolí tě už třetí den.

Dopadneš tvrdě na židli
za vysokých teplot
uchopíš pero jak v mrákotách
a s počínajícími halucinacemi
začneš psát svou závěť.

Ve verších (jak ironické)

A s každým rýmem ti bude ubývat sil
až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý

Ale ty nebudeš opilý!

Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému

Ale ty nebudeš mrtvý!!

Za živa okusíš všechny bolesti
tohoto světa
a to je horší než smrt

Proto se té nemoci všichni tolik bojí!>

Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ...

Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách:

Police lyriky

Police lyriky 2

Wiki zdroje - Poezie

Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



«  1   »» »

Nimitz, vloženo 22:07:45  07. 10. 2019

Jan Zahradníček (1905-1960)

V noci

Zatímco jsem spal,
vlhká červnová noc hleděla oknem dovnitř
v to řečiště tmy, v níž tonulo mé lůžko.
Stůl, židle a skříň navazovaly rozhovor
jedna s druhou,
s věcmi dalekými i blízkými.

Stůl, který přešlapoval jak medvěd
se sklenicemi a zbytky večeře na svém hřbetě,
židle s nákladem šatů, jež jsem přehodil přes ni,
tiše sténala pod břemenem starostí přešlých ze mne
do těch starých a dobrých šatů, jež znova nosím.
A skříň s chuchvalcem tmy na své lesknoucí ploše
šeptem vyzrazovala naše nesnáze
hvězdám, jež ryly svým démantem do skla oken,
žluté oběžnici, možná Venuši, možná Marsu,
visící klidně tam vzadu
nad starými lesy, kde ví o nás šelest třeslic
i dračí skřek.

Lípy před oknem zašelestily a zas zmlkly,
jako když někdo jde.
Byl to vánek, ten listnatý posel všech stromů, všech lesů
na této straně noci.

Tu a tam
třpyt sklenic problesk tmou.
Zapraskalo
v podlaze nebo v nábytku,
jak se dorozumívaly o krocích dávných živých.

Nahluchlé zdi, kamení cest i sypkost ornic
spojovaly se nehlučně s jinými podlahami a s jiným nábytkem,
kde spali jiní živí.
Celá země ověšena spícími jak roji včelstev,
kde to hučelo sny mužů a žen a dětí,
a všichni čekali,
až se přežene ta černá vánice tmy.
Všichni čekali na kohouty a skřivany,
až se vlhké a studené kry temnot dají zas v pohyb
a uleví se lístečku, jenž celou noc nesl ledovou kapku rosy,
a uleví se židlím s přehozenými šaty starostí přes jejich opěradla
že jsou doma,
obklopeni teplým šelestem nábytku, zdí a stromů.

Nimitz, vloženo 19:24:03  17. 12. 2017

Jan Zahradníček

Pozdrav

Posílal jsem ti pozdrav po měsíci,
jak oknem hleděl na mne skrze mříž.
Mezi nás prostrčena noc šelestící,
na druhém konci okno tvé, kde spíš.

Mezi nás prostrčena noc červencová,
a na dně noci stromy ve vánku.
Větev za větví zvěstují si slova,
jež domov šeptá dětem do spánku.

Mezi nás prostřena ta šumná země,
zem smrčin, žit a potoků a střech.
Tak daleko, jak od tebe je ke mně,
i blízko tak, já cítím její dech...

Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti
noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd,
ta zem, na niž jsme přivedli své děti,
jež s tebou si ji budou věčně plést.

I já zde zaslech v nočním šelestění,
jako když ve spánku se obracíš.
Bylo to bílých rukou zaúpění,
či měsíc pohladil mě skrze mříž?

Nimitz, vloženo 19:34:09  07. 10. 2016

Michail Jurjevič Lermontov : Modlitba

Když životem zlé chvíle jdou
a kámen v srdce slét,
modlitbu jednu zázračnou
se modlím nazpaměť.

Je v souzvuku slov oživlých
zdroj blahodárných sil,
posvátná krása dýše z nich
tajemně do mých chvil.

Břemeno z duše je totam,
tentam je pochyb mrak ---
zas víru mám, dar slzí mám,
a lehko, lehko tak...

Fionor, vloženo 07:24:54  23. 09. 2016

Langston Hughes (1902-1967)
I, Too, Sing America


I, too, sing America.

I am the darker brother.
They send me to eat in the kitchen
When company comes,
But I laugh,
And eat well,
And grow strong.

Tomorrow, I’ll be at the table
When company comes.
Nobody’ll dare Say to me,
“Eat in the kitchen,”
Then.

Besides,
They’ll see how beautiful I am
And be ashamed—

I, too, am America.

(údajně 1945)

Neros, vloženo 15:06:47  30. 06. 2016

Ta Babáková není špatná...

Nimitz, vloženo 11:16:10  26. 06. 2016

to jsou teda básně...
Brno už není Brno. V básnické soutěži bodovali novinář a studentka

Nimitz, vloženo 22:30:10  18. 03. 2016

Jiří Žáček

Nokturno 1

Tvé šaty leží na koberci
jak anděl, jehož stihl pád.
jsme mnohem lepší diváci než herci
milostných klauniád.

Nokturno 2

Chvěješ se, velké nahé dítě.
Usměj se, nic nám nehrozí.
Teprve k ránu město probudí tě
neslyšitelnou explozí.

Nimitz, vloženo 22:28:16  18. 03. 2016

Jiří Žáček

Láska

Měla jsem tě ráda...
Odešels a na mne za nocí samota padá
Mé srdce se podobá shořelému poli
Teď už to vím:
Láska je krásná
ale bolí

Neros, vloženo 23:37:23  04. 03. 2016

Demaskovaná láska

František Gellner

Dobře jsem jed a dobře jsem pil
navečer ve Pšorbroji
a v noci jsem se nasytil
smyslnou láskou tvojí.

Tvá malá ramena líbal jsem
něžně znova a znova.
V přívalu vděčnosti říkal jsem
sladká a dětinská slova.

Nevím, ženo, jak v tobě ďas
vzbudil šlapanou pýchu,
že ironizovat začalas
vážnost našeho hříchu

a sliby, které se neplní,
a vášeň, co do rána zchladne,
a něhu, jež nitro nezvlní,
za niž se zastydím za dne.
Zamrazilo mne. Pravdy slov tvých
vědom byl jsem si zcela.
Drzé své ruce jsem zahanben zdvih
s tvého dívčího těla.

Neros, vloženo 01:38:07  15. 02. 2016

Já vlastně nevím, jestli to sem patří. Je to hrozně... jednoduchý, jenže... ty pedofilní básničky jsou prostě něčím strašně silný. A zoufalý. Možná právě proto.

Loučení
Autor: Artem_is

A pak ti potají zamávám na rozloučenou,
slzu si utřu, snad abys to neviděla.
Chceš skrýt svůj smutek, vidím tě uplakanou,
přání mám, aby jsi nikdy už nebrečela.

Ale, no tak už nebreč, prosím tě, nech toho, nebul
rád tě mít budu dál, i když teď odjedeš pryč.
Ty jsi má malá a já budu dál jen tvůj,
vždyť ty jsi mi dala od svého srdíčka klíč.

Chtěl bych tě po čase zas vidět, má malá Verčo,
a do ouška chtěl bych ti zas něco pošeptat.
Něco něžného, milého - no prostě něco,
abych zas viděl, jak umíš se překrásně smát.

Už těším se na tebe, že spatřím tě zase,
budem si povídat a držet se za ruce.
Chtěl bych se naučit putovat v čase,
abych tě mohl vidět dřív než po čtvrt roce.

Poslední pohledy, poslední objetí navždy
vrývám si do hlavy, tyhle ty okamžiky.
Proč musíš odcházet tak jako každý,
jak budu žít dál, bez svojí Euridiky?

Nimitz, vloženo 22:06:26  18. 12. 2015

Wang Wei

Potok u domu pana Luana

Sviští a skučí
do deště vítr podzimní.
Bystřina tluče
do břehu mezi kameny.
Do vody skáču --
v kapičky roztříštěna
vzlétá ...
Volavka vyplašená
se vrací.
Slétá ...

Nimitz, vloženo 22:05:08  18. 12. 2015

Li Po

Když čekala jsem ...

... na mramor schodů
závoj jíní pad,
podzimní noci vlhkem
zvlh mi šat --
i šla jsem domů.
Jasně zacinklo
mé křišťálové portiéry sklo :
a omželý jak střípek zrcadla
nad buky stála
luna prochladlá.

Silmarien, vloženo 23:17:47  19. 10. 2015

Už som zabudla, že som kedysi zbožňovala Lermontova :-) Dík za pripomenutie.

Nimitz, vloženo 18:23:47  19. 10. 2015

slovenský překlad:

V pálivom letnom suchu Dagestanu
som s guľkou v hrudi ležal na skalách.
Dymový závoj halil strašnú ranu
a krv z nej ešte divo kvapkala.

V samote rokliny som ticho ležal,
tesne ma zopla obruč končiarov.
Vpálilo slnko ranu skalným vežiam
a smrtný spánok vŕšil na mňa rov.

V spánku ma rodné nivy obostreli.
Tam večer ohniskami blkotal.
Vo vlasoch diev sa kvety skveli,
hlúčok si o mne milo trkotal.

Len jedna postava stála celkom sama,
ktohovie o čom ticho hútala,
mladušká duša, ťažko zasnívaná
a ktovieprečo celá zúfalá.

V mysli jej žila rokľa Dagestanu,
jej známy ležal mŕtvy na skalách.
Dymový opar pokryl čiernu ranu,
chladnúca krv z nej ešte sŕkala.

Nimitz, vloženo 18:21:29  19. 10. 2015

Michail Jurjevič Lermontov

Sen

V polední žár, v údolí Dagestanu,
s olovem v hrudi ležel jsem;
kouř vroubil ještě hlubokou mou ránu;
za kapkou kapka krev má tekla v zem.

Sám ležel jsem na písku doliny té,
v kruh tísnily se kolem hroty skal,
a slunce žhlo, v jich žluté štíty vbité,
a žehlo mne - já mrtvým snem však spal.

Daleko doma, zdálo se mi, klenou
se nad večerním bálem stropy v jas
a mladé ženy s květy na ramenou
zvesela o mně bavily se zas.

Jen jedna však, jež slova nepronesla,
ta sama zádumčivě seděla
a mladou duší v bolestný sen klesla,
bůh ví, čím zaujata docela.

I snila se jí rokle Dagestanu:
mrtvě tam ležel známý, ach, jí zjev,
kouř vroubil v jeho hrudi černou ránu;
chladnoucím proudem prchala z ní krev.

Anežka, vloženo 22:47:28  29. 09. 2015

Někdy se v noci probudíme
a kdosi chodí po bytě

Nasloucháme těm divným krokům
jak moři v prázdné ulitě

Ty kroky jsou jak myší vlásky
a někdo cizí za nás bdí

ať z nenávisti nebo z lásky
celou noc potmě prochodí

Čí je to neklid kdo tu hledá
a nenalézá odpověď?

Posloucháme a zvykáme si
a kroky staví z ticha zeď

(Jan Skácel: Noční chodec)

Neros, vloženo 16:09:16  22. 09. 2015

Ztohoven



rudé jak čínská vlajka
snad trapností a taky vzteky
vlají dnes nad Prahou
(a hraje balalajka)
prezidentské trenky

smutně si pleskají
nepostrádaje hýždí
které je i celou zemi
čím dál tím víc hyzdí

nad městem vlaje
zástava zeměpána
jen on a nikdo jiný
arbitr elegance
a moudrost sama

Neros, vloženo 23:49:00  10. 09. 2015

Marie Němcová

Ale já kávu nepiji

Stál jsi u mé postele
A s úsměvem na rtech
Jsi oznámil
Udělám ti kávu
A já odpověděla
Ale já kávu nepiji
Ve vlasech ti tančily
Paprsky měsíčního svitu
Když kávu jsi zaléval vařící vodou
A pravil
Někdy je načase udělat změnu
A já jen
Ale já kávu nepiji
V očích ti blikaly
Jiskřičky šibalství
Když cukr jsi sypal do hrnku
A řekl
Někdy je třeba trochu si život osladit
A já zas
Ale já kávu nepiji
V hlasu ti zpívaly
První ptáci štěstí
Když lžící jsi míchal onu směs
A děl
Někdy je potřeba vše dobře promíchat
A já plakala
Ale já kávu nepiji
S prvním slunečním paprskem
Rozplynul ses
Ty
Káva
Konvice
Lžíce
A v uších mi zněla jen osudná věta
Ale já kávu nepiji

Nimitz, vloženo 22:42:25  17. 07. 2015

Heinrich Heine

Lyrické intermezzo č. 52

Zas zdál se mi ten starý sen
bylo to v noci, v máji
seděl jsem s tebou, s tebou jen -
a naše rty si přísahají.
To bylo přísah! Ty záruky!
Hladili jsme si dlaně
a tys mě kousla do ruky,
abych prý vzpomněl si na ně.

Ty, která koušeš ze zmatku,
ty, jež máš oči ze lne,
přísahy byly v pořádku,
kousání bezúčelné.

Neros, vloženo 22:25:09  16. 06. 2015

«  1   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php