 |
No, možná se tu od někoho objeví povolanější odpověď, jak říkám, z pravěku už jsem vypadl (a nakonec, z archeologie mám pouze bakalářské studium). Pokud si ale dobře vybavuji, tak u spousty kultur lze sledovat jejich vzájemné ovlivňování, podobnosti, nezřetelné hranice přechodu a tak dále. Podle těchto různých indicií, někdy se k tomu přidává i studium kostěných pozůstatků, se usuzuje, že už v eneolitu se objevují v Evropě indoevropané. Třeba taková kultura se šňůrovou keramikou se považuje za indoevropskou (snad už to není překonané). Z mladší doby, třeba z doby bronzové, je dobré si uvědomit, že už máme psané záznamy z jihu Evropy. Na Balkáně se v té době už pravděpodobně mluvilo protořečtinou a víme, že ten lid tam už nějakou dobu existoval. Nebo třeba Mykéňané, tvůrci té civilizace se dostávají do Evropy ve stejné době jako naše eneolitické kultury.
Nevíme přesně jakým jazykem hovořili, ale možná bychom zjistili, pokud je hypotéza o indoevropštině správná, že si rozuměli na překvapivě velkém území. Možná, že by nám základní slova (matka, otec, den, noc atd.) zněla překvapivě povědomě. Pokud jde o zvyky, náboženství a podobně, tak samozřejmě zase můžeme čerpat jen z omezených zdrojů a leccos si musíme domýšlet, byť třeba doba bronzová už je relativně bohatá na doklady kultu a kultovní činnosti. No, a právě některé (!) podobnosti ukazují, že se ty kultury napříč Evropou ovlivňovaly navzájem. Že z těch hlavních center vzešel nějaký kulturní motiv, který zřejmě nahrával duchu doby (to znamená například to, že v celé Evropě lze hádat, podle některých nálezů, na přechod od kultu úrody ke kultu válečnickému) a jako jakési vlny se šířil Evropou. Tak například na Krétě vzešel motiv labrysu, dvoubřité sekery, který zároveň symbolizuje býka, zároveň mužský princip, rohy - no, prostě komplikovaná symbolika. V různých obměnách to pak prochází Evropou, přes Balkán, karpatskou pánev a i k nám. Obecně třeba v karpatské pánvi, na jihu Slovenska, v Maďarsku a tak, se v době bronzové nachází věci hodně inspirované archaickým Řeckem, či dokonce odtamtud importované - no, a pak už je to jenom kousek na druhou stranu Karpat, do dnešní ČR. Další zajímavý příklad je motiv Bohyně matky, Kybelé, atd. Ten vzešel někde v Anatolii, její kult se tam pak rozvíjel v podstatě až do křesťanství. A zase jako v takových vlnách prošel Evropou - a tak máme idoly Magna mater i ze Slovenska, nějaké náznaky u nás atd. atd. Nejde samozřejmě říci, že by existovaly nějaké ostré hranice v těch kultech, že by to bylo jako dnešní náboženství. Dřív se třeba hledala vyloženě antagonie toho mužského (labrys, býk, síla v boji) a ženského (matka, bohyně, plodnost), ale ono to spíš všechno prochází různými syntézami, ovlivňováním, spojováním atd.
Takže: Víme toho bohužel dost málo. Nikdy se nedozvíme, jaké konkrétně mýty si tu vyprávěli, jakými jazyky hovořili, atd. Leccos ale můžeme hádat a aspoň základní rámec toho, že se zdejší kultury nepohybovaly v kulturním vzduchoprázdnu máme. |