 |
MARCUS_M: No výborně, tak dlouho se tu povídalo o literárním řemesle, až se konečně něco z něho vylouplo. Smekám klobouk a prach země jím ometám, ten příspěvek je opravdu strhující. Vypointovaný, má spád, vyvrcholení, ba i morální poučení v závěru. Nádhera! Všechna čest!! Jen doufám, že též nebude smazán jako ty předchozí, to by byla věčná škoda.
Také mě těší nesporně pozitivní vývoj diskuze, nejen v tom, že již nejsem brouk, který třepe ve vzduchu nožičkami, ale prakem potrefený loskuták, což je nemalý posun na evolučním žebříčku, ale především v té časti věcné, nakolik je pod tou mistrnou literární stavbou ještě rozeznatelná. Pravda, kdo tu nebyl včera odpoledne, nebude si ten vývoj moci tak vychutnat, protože druhá strana zřejmě usoudila, že by starší příspěvky ubíraly tomu novému na brilanci a tak je raděj smazala. Nešť.
Ale k věci, protože já jsem přeci jen více archeolog, než literát: Nakonec jsme se tedy tuhle s bratrem Marcusem shodli - on netvrdí (na rozdíl třeba od takového papeže Pavla VI.), že by se při Vatikánských vykopávkách našel skutečně a nezvratně hrob sv. Petra a/nebo jeho kosti (ty pak tedy případně až v pozůstalosti toho nezbedného preláta, na kterého právem žehrá, že kosti ukradl a znemožnil tak podstatně průkaznější argumentaci v Petrův prospěch). Já zase nevyvracím, že je to možné, protože k prokázání neexistence je archeologie jen velmi špatně vybavena a možné je leccos. Stejně tak nebudu nikomu vyvracet jeho názor, pokud se bude domnívat, že Petrovy ostatky jsou v onom ossuáři s nápisem Šimon, syn Jonášův (pro ty, kdo jsou méně zběhlí v Novém zákoně, to bylo Petrovo 'civilní' jméno), který se našel na raně křesťanském pohřebišti v Jeruzalémě v padesátých letech minulého století. Pokrčím rameny, a řeknu něco o tom, že ano, je to možné, ale prokázat se to nedá.
Další, na čem jsme se shodli - a to je jistě velmi potěšující - je fakt, že v době Konstantinově panovalo skálopevné (vlastně doslova) přesvědčení, že chrám stojí nad hrobem Petrovým. Ba se lze domnívat, že už v té druhé polovině druhého století takové přesvědčení pravděpodobně panovalo (závisí to trochu od interpretace jednoho poškozeného nápisu na kamenné zdi, který se při těch vatikánských vykopávkách našel a jehož nejednoznačnost byla rychle smetena ze stolu s poukazem na to, že 'to dá přeci zdravý rozum že TADY to nemůže být nic jiného'. Kdo vidí argumentační kolečko 'Petr -> nápis -> Petr', ten vidí pochopitelně dobře, ale prosím, nakonec proč ne, ostatně... vyloučit se to nedá). Takže tu máme (ať zase nejsem - chraň Pán Bůh - za hyperskeptika) pravděpodobnou tradici (záměrně neříkám legendu, protože ta překrásná petrovská legenda o slavném 'quo vadis' a o ukřižování hlavou dolů je až pozdější) o tom, že Petr zemřel v Římě a je pochován na jednom konkrétním místě, které je odpovídajícím způsobem ctěno. To už je docela masivní shoda, řekl bych. Pro úplnost snad ještě dodejme, že několik raných křesťanských písemných dokumentů, které ještě odráží ono období sta let mezi Petrovou předpokládanou smrtí a touto římskou tradicí, se o Římu zmiňuje, ovšem klade ho spíš do souvislosti s Pavlem a zobrazuje římské křesťanstvo nikoli jako jednotnou organizaci, ale jako volný konglomerát několika domácích církví kolem domů bohatších křesťanů a křesťanek. O osobnosti Petrova formátu ani zmínka. Škoda! Měli bychom to o moc snazší... ale zase na druhou stranu - vyloučit se jeho přítomnost nedá.
Nuže, když jsme teď tedy konstatovali, že dost dobře nemůžeme vyloučit - ergo je možné, že Petr v Římě byl a zemřel, že je možné, že ta prázdná prostora mezi čtyřmi kameny, která neodpovídá žádnému ze známých typů hrobů té doby je skutečně Petrovým hrobem a že ty kosti, které Monsignor Ludwig Kaas odkudsi ukradl a ze samé zbožnosti si je schoval do šuplíku mohou být skutečně vzaty z tohoto místa a tudíž pokud platí všechno před tím a nedostaly se tam nějak jinak odněkud odjinud mohou být kostmi sv. Petra, tak jsme vlastně došli k tomu bratrskému konsenzu, ke kterému jsme chtěli dojít. No není to pěkné? A pokud pan kolega chce archeologa, který není fachidiot a s chvějícíma se rukama a třesoucím se hlasem oživuje příběhy... no, tak tohle je potom story jako řemen. Na román. Možná na film dokonce. A co by k němu řekl upřímný archeolog, když by se ho na premiéře ptali, jestli to tak je, nebo jestli je to báchorka? Inu, co jiného - vyloučit se to rozhodně nedá. |