Místnost

Ve svitu měsíce, flirtuju nejvíce

místnost o lásce, flirtu, partnerství ale i sexu...a zrovna se bavíme na... Spiderův účet... Místnost má od 10:01:43  16. 01. 2002 pronajatou Spider. Spolusprávce: Spider.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

verlit, vloženo 09:27:26  06. 04. 2016
	To nepochybně, nicméně pořád je to výhradně rozhodnutí ženy, alespoň dokud nebude muž schopn díťe donosit sám, sorry. Jedna investovaná spermie prostě není porovnatelná s rizikem smrti např

Aes Sedai, vloženo 09:06:47  06. 04. 2016
	verlit: To je hrozně těžké. Je to i jeho dítě. Ano, nosí ho žena. Ale představ si, že jsi muž-táta, těšíš se na dítě a tvá žena jde na potrat. Musí to být strašné.

verlit, vloženo 07:52:02  06. 04. 2016
	Aes: Jasně, naprosto souhlasím s tím, že o tom spolu manželé mají mluvit a vzájemně se podporovat. Narážela jsem na to, že ale "souhlas manžela" nesmí žádným způsobem podmiňovat např. souhlas s interupcí (jak se děje v některých amerických státech). Samozřejmě se ho to také týká, ale je to ženino tělo a ženin život, ona rozhoduje a ona má právo veta.

Genevieve, vloženo 00:56:49  06. 04. 2016

Point je ten, že osobně (aspoň si to myslím) bych byla schopná se o to postižené dítě postarat. Ale byla bych šťastná? Žila bych svůj život tak, abych si na konci řekla: jo, to bylo dobrý? A co to dítě? Mě taky děsí ten fakt, že kdykoliv mě může srazit autobus a to dítě by tu zůstalo odkázané. Nepřijde mi sobecké vybrat si jít na potrat, než přivést na svět další postižené dítě, které prostě neprojde přirozeným výběrem, protože dneska i zákony kážou, aby se zachraňoval každý. Což v pořádku, nedovedu si řpedstavit, že bych řekla: ale tak co, odpojte ho no. Takže bych na svět přivedla jedince, který se o sebe nepostará a navždy bude odkázaný na společnost. A pokud ho společnost pošle do háje (protože to tady v minulosti bylo často) tak buď bude trpět nebo zemře. Ne dík. Osobně se mi nelíbí možnost potratu, je to zátěž psychická, fyzická i finanční. A psychická nejenom pro mě, ale i pro otce a pro moje okolí a i pro gynekologa, co to musí provést. Osobně tohle beru za největší službu, kterou mi může lékař prokázat, protože zasahuje do jeho osobní zony. Proto taky existují krásné možnosti antikoncepce. Ale jsem strašně ráda, že tuhle možnost mám, pokud všechno selže, abych měla jistotu, že se mohu rozhodnout a mám všechny možnosti otevřené a nikdo mi nic nepřikazuje. Třeba jsem vděčná za přístup svojí matky, která mi mnohokrát zopakovala, že ať už je situace jakákoliv a já se rozhodnut jakkoliv, tak jí to mám říct a podpoří mě. Ptala jsem se jí i zpětně, co kdybych třeba na střední otěhotněla a chtěla si to dítě nechat. A bylo mi řečeno, že to by bylo moje rozhodnutí a pokud bych si ho chtěla nechat, tak by se o mě postarali :-) a je mi jasný, že tenhle luxus prostě nemá každý.

Cemendriel, vloženo 00:26:54  06. 04. 2016

Tak já přidám i svůj názor, pro mě osobně to je živá bytost od chvíle, kdy se to nějak usídlí do dělohy a začne to vypadat jako člověk, což je velmi brzy. Rozhodně bych jako lékař interrupce dělat nemohla. Když jsem měla praxi v porodnici a chodily tam tyhle paní, tak mi stačilo vidět ten ultrazvuk a bylo mi smutno. Ale nikdy by mě nenapadlo to zakazovat. Protože to prostě nikam nevede. Ženy chodily na potraty vždycky a vždycky budou, je jedno jestli byly zakázané nebo ne. A za mě je tedy rozhodně lepší, aby se to dělo v nemocnici, odborným způsobem a pod dozorem, než někde pokoutně u babky kořenářky. Můžeme se snažit počet potratů snížit různými způsoby, ale nikdy je reálně nevymýtíme... dokud tedy nepřejdeme na nějaký způsob tvorby dětí ala planeta Krypton, ale to se hádám biskupům taky líbit nebude. =) Ale kdybych čekala postižené dítě, tak bych na ten potrat šla, i když je to tedy ode mě značně sobecké. Samozřejmě by záleželo, jak vážné by to postižení bylo, kdyby se dalo normálně chirurgicky řešit a to dítě mělo normální intelekt, tak bych si ho nechala, i když by mi ho bylo asi hrozně líto, kdyby muselo chodit na nějaké operace a tak. Pokud by ale nebylo v těchhle mých "mezích normality", tak bych raději šla na potrat a pak doufala, že se mi příště podaří počít zdravé dítě, které bude moct prožít plnohodnotný život a téhle společnosti něco přinést, než abych se vzdala svého vlastního života, své práce i potenciálního života toho budoucího zdravého dítěte a starala se do smrti o postižené dítě. To mi zkrátka nedává smysl.

Aes Sedai, vloženo 23:22:44  05. 04. 2016
	Dara: Děkuji. Snad ti to všechno vyjde tak, jak si přeješ. ;)

Dara, vloženo 23:06:12  05. 04. 2016

Aes: podle toho, co mi řekli, tak tohle se normálně s tou diagnózou nestává. Dokonce to má prý i jedna moje kamarádka. Nic se s tím nedělá, jen se to sleduje. Ani se to neoperuje. Takže by mi asi nemohli říct, že je to tak moc nebezpečný. Stejně jako s tím hlídáním... já byla celou dobu v pohodě. Ale obecně, určité riziko bych podstoupila i když bych o něm věděla. Ale tady hrozně záleží na všech okolnostech. Dítě jsem chtěla. A kdyby mi to teď někdo zakázal, tak bych dokonce uvažovala o adopci. I teď, když už jedno mám. (I když by to asi okolí nečekalo :-) ) Takže asi tak. Na druhou stranu postižené dítě bych asi nedala. Udělala bych všechno pro to, abych získala co nejvíc informací, jaká je pravděpodobnost postižení a pak bych se rozhodla. (Ale zase záleží, třeba u Vincka jsem triple test měla. Vyšla mi jakási vyšší pravděpodobnost (něco jako že v mém věku má být 1:500 a byla 1:450) a už se tvářili, že bych to měla řešit=jít na další testy/odběr plodovky. To jsem odmítla.)

Aes Sedai, vloženo 22:43:42  05. 04. 2016
	Dara: Pokud ti doktoři nebrání, tak snad už tě teďka budou víc hlídat, aby se nic zlého nestalo... Okolí se o tebe vždycky bude bát, záleží, jak se cítíš ty. Doufám, že už budeš v pořádku. A zajímalo by mě, jestli bys do toho šla, kdybys to riziko znala na začátku. Když jsi ještě žádné dítě neměla. Pokud to pro tebe není moc osobní...

Aes Sedai, vloženo 22:39:02  05. 04. 2016
	verlit: Jestli se žena rozhoduje, že dítě donosí i za rizika vlastní smrti, kdo jiný než manželé spolu by to měl řešit?! To oni musí spolu mluvit, probrat rizika, podporovat se... Nebo je lepší přijít za druhým a říci "rozhodla jsem se umřít?" a postavit ho před hotovou věc či mu to vůbec neříci? Nebo nemá právo se rozhodnout? Nebo jak jsi to myslela?

Dara, vloženo 22:04:00  05. 04. 2016

jako nedokážu si představit, že bych to manželovi udělala. Že bych se rozhodla donosit dítě, i když bych měla umřít. Tím spíš, že už jedno máme. Na druhou stranu pokud mi teď řeknou, že další těhotenství má nějaké ("přiměřené") riziko, tak do toho chci jít znovu. Přestože okolí mě spíš přesvědčuje do toho nejít. Hlavně ze začátku to přesvědčování bylo dost silné. (Pokud někdo nepochytil tehdejší situaci - celé těhotenství ok, pak mi bylo jeden den blbě a přežila jsem jen díky slušné dávce štěstí. Vincek měl lepší situaci. Nepředpokládám, že by hrozilo něco podobného. Minimálně játrolog proti dalšímu dítěti nic nemá.)

verlit, vloženo 18:35:00  05. 04. 2016
	Miláčku, pojďme se domluvit, já myslím, že bude lepší, když umřeš ty, co říkáš? Sorry, ale některé věci podle mě naopak na žádné domluvě naprosto nejsou.

Aes Sedai, vloženo 18:33:55  05. 04. 2016
	Myslím, že tohle je na domluvě manželů. Je to tak citlivé téma, které ovlivní život všech dalších členů rodiny, že se prostě musí domluvit oni, co a jak.

Tári, vloženo 17:58:28  05. 04. 2016
	Krigli:já si tedy jako matka neumím představit, že bych za cenu vlastního života přivedla na svět dítě, a pak umřela. Nemohla bych to udělat tomu staršímu, toho miluju strašně moc, vztah k dalšímu dítěti se vytváří postupně, stejně jako se postupně vytvářel vztah ke staršímu dítěti.. o manželovi ani nemluvě

Krigli, vloženo 17:55:51  05. 04. 2016

Jen pridam muzsky nazor na donoseni ditete za cenu smrti matky. Prijde mi to od tech matek neuveritelne sobecke. Ony sice splni nejakou svou moralni povinnost, za kterou jsou jeste bohuzel oslavovany, ale kdo se stara o to, ze manzelovi zustane male dite, ktere vlastne zabilo jeho milovanou manzelku. Pokud uz predtim maji dite, tak sourozenec co pripravil o zivot maminku. To je strasna predstava a driv nebo pozdeji mu to nekde rekne a vycte. Zemrit je snadne, postarat se a vychovavat je tezke.

Orki, vloženo 16:47:03  05. 04. 2016
	:P ;)

Tári, vloženo 16:30:24  05. 04. 2016

Orki:já skládala akademický slib. Hippokratovu přísahu ani smykem-a z principu oboru, co jsem si vybrala, bych ji ani složit úplně nemohla a myslím, že ji neskládají ani vojáci:-)) já jsem z UPT nebyla šťastná, když jsem je dělala, na druhou stranu, jak už mnohokrát zaznělo, žena má právo dělat se svým tělem, co chce a kdyby se mi někdo pokusil nakázat, co můžu a nemůžu se sebou dělat, tak bych se bránila. Myslím, že v Evropě (minimálně té západní) funguje osvěta poměrně velmi dobře, hodně mladých holčin, se kterýma jsem se bavila na táboře, mělo slušné znalosti co se týče ochrany při sexu a tak.

Songiri, vloženo 16:29:16  05. 04. 2016
	Jenom jsem se snažila vypíchnout logické argumenty pro potrat. Jinak si myslím, že potrácet zdravé dítě není správné. Ale věc matky. Třeba kdybych teď otěhotněla, nevím, jestli bych si ho zvládla nechat.

Orki, vloženo 16:16:58  05. 04. 2016

Songiri, tady se víceméně nebavíme o právu rozhodnout, s tím souhlasím, jen ta tvoje argumentace mi přijde přestřelená do "nelidskosti" -plod není rakovina. Když to hodně zlehčím: pokud se ožeru jak Dán a beze smyslů si domů přivedu psa (nebo mi ho někdo třeba podvodem vnutí), ospravedlňuje mě to se ho zbavit bez výčitek? Neříkám že to tak nemůže dopadnout a být to třeba nejlepší řešení, ale je třeba brát ohled na širší souvislosti a taky může být na místě se zapřít a situaci řešit jinak, než že ho prostě někde vyhodím z auta.

Aes Sedai, vloženo 15:59:21  05. 04. 2016

verlit: Asi spíš dává přednost dítěti, protože není 100% jistota, že žena zemře. Jsou oslavovány ženy, které se pro donošení dítěte rozhodly, i když pak zemřely. Osobně si myslím, že je to určitě hodno obdivu, ale nemělo by se to považovat za jediné správné. Když žena ještě nechce zemřít, má právo o svůj život bojovat. Tak to cítím já. A on si to stejně každý udělá podle svého svědomí. A mám pocit, že se to vnímání taky asi trochu liší zemi od země. Pak k té ideologii: to slovo jsem použila, protože ho použila Mivka. Sama to za ideologii nepovažuji. Jsem prostě ve "spolku", který má nějaká pravidla, která i já osobně považuju za správná a vedoucí k dobru pro celé lidstvo, kdyby se podle nich žilo. :) Ale nejsem člověk, který slepě plní příkazy a se vším slepě souhlasí. O všem přemýšlím. A doufám, že to tak má i většina lidí. V církvi se mi taky něco nelíbí a s něčím nesouhlasím, třeba zrovna to že matka má dítě donosit za každou cenu.

Songiri, vloženo 15:59:17  05. 04. 2016
	Orki: Následky samozřejmě nese matka. Matka také rozhoduje, jaké ty následky budou. A má-li to být potrat, ať je to potrat. Plod, který si vytvořila, ale nechce ho, ji omezuje. Stejně jako rakovina omezuje kuřáka, který si ji vytvořil, ale nechce ji. :) Plod má míru zavinění sice nulovou, ale má smůlu, protože je nesoběstačný.

Zpět