 |
Už jsem otrlá, ale když jsem začala víc chodit do centra, tak jsem byla děsná ťuňťa a vždycky jsem naletěla na takový ty řeči "pořebuju na autobus" nebo jsem nebyla schopná se zbavit všech těch prodejců a výběrčích. Ale poté, co mě obral bezdomovec, který mi před očima mával Novým prostorem (jednu dobu jsem ho kupovala, připadalo mi to jako dobrá věc), pak mi sebral těch 50kč a utekl, jsem se rozhodla, že to prostě stačí. Takže nedávám, nepřispívám, buď vrtím hlavou nebo nebo řeknu rázné ne a snažím se zmizet. Když jsou otravní (nebo naopak sympatičtí), řeknu, že pardon, ale jsem nezaměstnaná.
Včera večer jsem jela kolem půlnoci domů z oslavy a protože mi ujel autobus, doprovodila jsem kamarádku metrem ještě jednu stanici. Šly jsme na nástupišti takovým úzkým místem mezi kolejemi a schodištěm a naproti nám šel divný kluk a hrál si s nůžkama. A jak se tady probíralo to obtěžování, tak jsem se hrozně vyděsila, ale vůbec jsem nevěděla, jak bych reagovala, kdyby mi chtěl nějak ublížit. Utéct jsem kam neměla (leda skočit do kolejiště), kamarádka mi okamžitě skočila za záda, jak ho viděla, tak by ústup taky nebyl úplně jednoduchý a účinný. Naštěstí se nic nestalo, ale bylo to hrozně nepříjemné. |
