 |
Mě dojímají takoví ti prodejci různých sbírek, co jsou za to placení od hodiny (jo jakože většina takových těch lidí, co hodí s plyšákama a přívěskama všude kolem), na ty mám nachystanou univerzální odpověď "Kolik za tu dobročinnou činnost berete na hodinu?", ale ještě jsem to nikdy neudělala. Většinou jsem tak vytočená jenom je vidím, že je radši minu velkým obloukem.
Jinak naposled když mě popadla touha provést "úlitbu bohům", tak jsem toho dost litovala. Jednomu fyzicky postiženýmu žebrákovi jsem řekla, že teda ok, že peníze mu nedám, ale můžu mu koupit něco k jídlu. A on hnedka že chce řízek. WTF? Pak se mě pokoušel přesvědčit, jestli se s ním nechci kamarádit, že je hrozně osamělej, že můžu někdy přijít k němu na návštěvu. A pak ještě vytáhl z kapsy asi tři stovky, že to si dneska vyžebral a že si to schovává na večer, že si pak koupí pořádný jídlo. No tak to byla úlitba na hodně dlouho zase, jsem ze soucitu vyléčená.
Co se týče obtěžování... na základní škole kluci vždycky věděli, kde je hranice, i když takový to vzájemný provokování, to samozřejmě bylo, ale to je podle mě v tom věku, kdy kluci zjistí, že existujou holky a holky zjistí, že se o ně kluci začali zajímat, prostě potřeba.
Pak později samozřejmě nějaký to hvízdání, troubení, to mě nijak nepohoršuje. Zajímavý, že v Česku se mi to stává tak třeba jednou za půl roku, v Německu jsem byla měsíc a půl a troubilo na mě projíždějící auto asi pětkrát, fakt nechápu, jestli to mají jako národní sport nebo co? Nějaká ta ruka na zadku v šalině, to jsem taky zažila.
Naposled jsem teda byla dost vyděšená, když jsem šla domů v krátké sukni ani nebylo tak pozdě (cca 21:30) a nějakej fakt hnusnej mladík šel za mnou a měl hodně vulgární řeči, tak to jsem se trochu bála a hledala rychle číslo na tátu (musím si ho dát do oblíbených, abych ho našla na jedno kliknutí), ale když jsem ho ignorovala a zrychlila krok, tak mi dal pokoj.
Spíš jako když bilancuju zpětně svoje dospívání. Myslím, že jsem se chovala opravdu dost rizikově a nikdy se mi nic nestalo, všichni chlapi vždycky poznali hranici, i když já sama jsem ji třeba nebyla schopná zřetelně a dostatečně včas ohraničit. =D Všichni chlapi, které jsem kdy nemístně a dle mého přes hranici provokovala, ho zvládli udržet v kalhotech. Čímž chci jako říct, že moje víra v druhou půlku lidstva je dost silná, aby Iwo nebyl smutnej. =) |
